Článek
„Mým základem je pop rock. Mám ale blízko i k folku nebo country. S tím druhým slovem však nakládám opatrně, protože když se řekne country, většina lidí si představí chlapíka s kloboukem sedícího u táboráku. Ono to tak ale vždycky není. Inspiruje mě moderní country, které je tohoto klišé zbavené. Český posluchač by ale pravděpodobně americkou country považoval za rock. Dost také čerpám z klasické hudby nebo belcantové techniky zpěvu,“ představil Právu Vytásek svůj stylový rozkmit.
Vydat novou desku mu trvalo několik let, předešlý počin Ženský kalendář – Vol. 1 nabídl v roce 2015. „Byla to cesta trnitá. To je ale dobře, protože ty trny probouzejí emoce, které by měly na každém albu být. Myslím si, že všeobecně hudba, ať už nahraná, prezentovaná živě, nebo reprodukovaná, by v sobě měla mít emoce, které přenese na posluchače či diváka. Jinak podle mě nemá smysl,“ vysvětlil hudebník.
Na albu pracoval se slovenským producentem Jurajem Kupcem. Před lety se spřátelili a potom se dohodli, že by spolu rádi něco udělali. Vytásek mu poslal připravené písničky a v roce 2016 natočili singl. Nebyl tehdy ale ještě naladěný a schopný natočit celou desku. To přišlo později.
„Postupně jsem sbíral materiál, s Jurajem jsme se scházeli, tvořili jsme. Nakonec vznikla nahrávka, která je vlastně jakýmsi deníkem. Začal jsem ji chystat jako relativně mladý kluk a dokončil jako zralý muž. Na začátku je písnička Týna, která je o holce. To je takové klukovské téma. Další už jsou trochu hlubší, například narození mé dcery, které pro mě bylo zásadní životní událostí. Na konci je písnička Poslouchej, kterou jsem původně napsal pro Karla Gotta,“ řekl Vytásek.
Uvědomuje si autorské štěstí, kdy se může v textu vyzpívat ze svých trablů, bolestí a starostí, a nakonec klidně říct, že je to jenom písnička. Proto si mohl dovolit dát do textů i témata, která jsou hodně bolavá. Vyrovnal se s nimi, stala se součástí jeho písničkového deníku.
„Můj největší životní běs je obsedantně kompulsivní porucha. Je to věc, která mě provází od puberty, život s výkyvy. Někdy je to v pořádku, mám ze života radost, těší mě. Byla ale období, kdy jsem nebyl schopen vyjít ven z domu, jíst, mýt se, vlastně nic. Klepal jsem se úzkostí, potil se a brečel. Ten pocit bezmoci mě pak nutil se zase extrémně překonávat. Začal jsem se příliš trestat. Trvalo dlouho, než jsem se začal léčit, cítil jsem průběžně stud a nedůvěru. Nejhorší byl rok 2020. Byl jsem nucený se zastavit, mé běsy mě dohnaly a semlely. Byl jsem na dně. Na jaře 2021 se věci začaly obracet k lepšímu,“ prozradil Vytásek.
Má vlastní koncerty a s pianistou hraje v kavárnách. Na velké festivaly se mu coby málo známé tváři zatím moc dostat nedaří. V létě ho čeká více koncertů a v září křest alba. Na podzim vyjde vánoční EP, na kterém se připomene i s klasičtějším repertoárem. Chystá také koncerty v kostelích v celé republice.
Může se vám hodit na Zboží.cz: