Článek
Hůlové hrdina absolvuje své „východní“ dobrodružství s cílem dokumentovat „ducha tajgy“, čili zapátrat po tamějším původním etniku – Topol své alter ego angažuje v boji o paměť místa, které zruinoval hitlerismus i stalinismus.
Oba tak míří stejným směrem: putují za pravdou relativně živé minulosti. A oba dva na své pouti více méně troskotají. Kulisy mají sice ty příběhy zhruba stejné, vyprávěné jsou ale různým stylem.
Je okouzlený narací i vírem řeči
Jáchym Topol ve své novince znovu demonstruje, v čem je od svých prozaických počátků svébytným spisovatelem: je okouzlený narací, vírem řeči, dynamickými a imaginací živenými větami, v nichž se skutečnost proměňuje ve fantastický přízrak nebo zlý sen a časové plochy se libovolně smršťují či přesouvají.
Svého hrdinu pak modeluje jako jistou esenci: na svět přišel v Terezíně, na místě bývalého koncentračního tábora, roky prožil za mřížemi komunistického kriminálu – a v nové době, čili po devětaosmdesátém roce, si vzal do hlavy „krmit paměť světa“.
A tak ji krmí, začíná mluvit o hrůze, o které jiní mlčí: nejprve ve svém rodišti, následně ve vzdáleném Bělorusku. Pečuje o dějiny po vzoru svého strýce, jehož „vášní bylo shromažďovat, znát a pamatovat si vše, co souviselo s dobou“.
Příběh uzavírá příznačně cesou za dalšími obzory
A protože je mužem neklidu, nemůže ho nic zastavit: ani stát, který na jeho odvážné sondy do kolektivního nevědomí pošle milici a buldozery, ani napůl démonická, napůl pohádková Maruška, která je mu průvodkyní „chladnou zemí“, čili apokalyptickou postsovětskou divočinou. Příběh se uzavírá pro Topola příznačně: novým útěkem, cestou za dalšími obzory, k jiným oázám svobody a sebenaplnění.
I když něco hrdinu na jeho dobrodružné cestě přece jen brzdí, zejména v první půli knihy. A je to autor sám. Jáchym Topol se totiž ve své nové próze nechal příliš unést profesí reportéra, kterou poslední roky vykonával pod hlavičkou týdeníku Respekt.
Jáchym Topol: Chladnou zemí
Torst, 144 strany,
cena 188 Kč
Pasoval svého hrdinu nejen na zachránce dějin, ale také na černobílého bojovníka proti veškeré nespravedlnosti a nepravdě rasové, etnické, společenské nebo kulturní. Navěsil na jeho postavu až příliš motivů, které nejsou v rámci děje funkční. Ještě že tyhle zbytné dekorace v druhé polovině příběhu rychle opadají – smete je totiž to, co je Topolovi nejvlastnější: literatura.