Článek
Brněnský koncert se koná v rámci vašeho projektu 50:50:50, který souvisí s tím, že vám 20. dubna bude padesát let. Nastal čas se ohlédnout?
Ano. Sice se moc nestarám o věk, ale když něco oslavuju, pak to, co jsem už udělal. A je fajn to uskutečnit teď. Mám ještě hodně co udělat, ale také jsem toho už dost udělal, což je úžasné. Je pěkné se zastavit a reflektovat to.
V rámci oslav odehrajete padesát koncertů v padesáti zemích. Jak jste vybíral ty, ve kterých hrajete?
Snažil jsem se vybrat země oblíbené i ty, v nichž jsem nikdy nehrál, jako jsou Austrálie nebo Island. Je to příležitost hrát na místech, kde jsem nevystupoval, což je vzrušující. Je skvělé moci navštívit padesát zemí. Je to výzva a těším se na to.
Proč jste se rozhodl opět vystoupit v České republice?
Rád hraju v České republice, mám rád tamní dobré publikum, na mé koncerty chodí skuteční milovníci hudby. Ale mám rád i zemi a pivo. Jsem rád, že v ní mám úspěch a můžu tam často hrát.
Jak důležité je pro vás hrát v základním triu bez orchestru?
Pořád hraju v triu a vždycky si to užívám, protože trio je základní skupina, kterou mám. Většinu z toho, co dělám, dělám v triu. V triu vždy improvizuju. Mnohé z toho, co v něm děláme, stojí na improvizaci.
S orchestrem také improvizujete?
Ano, máme určitá místa, v nichž můžeme improvizovat. Ale je to odlišné. V orchestru je tolik lidí, že se pohybuje pomaleji. Musíte se naučit, jak ho ovládat, zjistit, jak hrají členové. Ale orchestr je velkou inspirací kvůli velkým skladatelům, jakými jsou Mozart a Beethoven. Je pro mě inspirací, abych pro něj víc psal.
Jak jste se dostal k jazzu?
Byl jsem přitahován hudbou, která dává svobodu improvizovat. To je důvod, proč jsem se našel v jazzu. Jazzová tradice mě ovlivnila, ale nehraju tradiční jazz. Hraju hudbu. Nepovažoval jsem žánrovou čistotu za něco, o co bych usiloval. Hledám čistotu v záměrech.
Některé vaše projekty jsou blíž popovému mainstreamu.
Někdy to tak je, rád se pohybuju i kolem. Nikdy jsem se nestaral o žánry, prostě jsem rád hrál s dobrými hudebníky hudbu, kterou jsem složil.
Jaké je kombinovat hraní na kontrabas se zpěvem?
Zabralo to léta cvičení. Učil jsem se to opravdu dlouho, není to snadné. Ale hrát i zpívat současně přináší skvělý pocit.
Měl jste idoly, které vás v počátcích inspirovaly?
Kohokoli, kdo hrál dobře. Ani nemusel být známý. Samozřejmě jsem miloval Milese Davise, Johna Coltranea a Paula Chamberse. A také lidi ze starší generace, kteří vydláždili cestu a poskytli inspiraci. Třeba McCoye Tynera.
Jaké to bylo doprovázet pianistu Chicka Coreu?
Bylo to skvělé, učil jsem se od velkého mistra a získal skvělého přítele. Užívali jsme si nádherné časy, když jsme hráli nádhernou hudbu, která představuje výzvy.
Kde berete inspiraci pro své písně?
Nevím. Je to něco, co mnou prochází, a nejsem to zcela schopen vysvětlit. Jsem za každou inspiraci velmi vděčný.
Ale musíte najít pravou chvíli, kdy inspiraci zachytit.
Jen potřebuju být u piana a hudba přijde.
Skládáte u piana?
Většinou ano. Jsem sice známý jako basista, ale doma skládám u piana.
Jaké je mít vlastní vydavatelství, když se trh změnil a fyzická alba se skoro neprodávají?
Je to fajn. Mám ho skoro dvacet let a dává mi volnost dělat, co chci, nebo víceméně co chci. Občas mohu pomoci dalším hudebníkům, přátelům, jejichž hudba se mi líbí. A jsou tu i jiné možnosti než vydávat cédéčka, ale koncept je pořád stejný. Je to domov pro dobrou hudbu.
Může se vám hodit na Zboží.cz: