Článek
Jak to vypadá s albem, na kterém pracujete?
Už je hotové a jmenuje se The Juice. Právě jsme vydali první singl Go Crazy. Hostuje v něm americký bluesový zpěvák a kytarista Keb’ Mo’. Mám velkou radost, nahrávali jsme spolu v Nashvillu a byla to velká škola blues i muzikantství obecně. Deska by měla vyjít v lednu následujícího roku.
Jak prožíváte vydávání nové hudby v porovnání s devadesátými lety, kdy spatřily světlo světa vaše první desky?
Nyní je to pro mě možná ještě víc vzrušující okamžik. Čím dál víc si uvědomuji, jaké mám velké štěstí, že tohle pořád můžu dělat. A samozřejmě v tom hraje roli i fakt, že mám za sebou hodně tvrdé práce, aby to tak bylo. Ať už jde o nahrávání, koncertování, nebo třeba i možnost mluvit o své práci s novináři, jsem s postupem času vděčnější a vděčnější.
Neberu to na lehkou váhu a každou novou desku prožívám jako velkou oslavu. Navíc jsme udělali velký krok, protože The Juice je první album, které vydáváme na vlastním labelu Philadelphonic. Tedy naprosto nezávisle.
Baví vás starat se i o záležitosti kolem muziky?
Vždycky jsem to měl rád. Nevydržím celý den hrát na kytaru, takže se ve zbytku času potřebuji nějak zabavit. Zpočátku jsem chodil třeba kopírovat samolepky a plakáty. Později se vše posunulo k obchodním jednáním s týmem, nyní je to opět všechno na nás.
Mám pocit, že hodně muzikantů má podnikavého ducha. Proto se to možná jmenuje showbusiness. V mládí vám jde hlava kolem ze vší té show, ale jakmile se dáte dohromady, můžete se v klidu věnovat i byznysu.
G. Love se do České republice vrátí po mnoha letech.
Na turné do Evropy se vracíte po dlouhých dvaceti letech. Proč jste se pro tento krok nyní rozhodl?
To je trochu smutný příběh. V Evropě, včetně České republiky, jsme hráli v devadesátých letech a opravdu moc se nám tam líbilo. Nicméně, když jsme s kapelou začali mít docela úspěch v Americe, rozhodli jsme se soustředit na ni.
Turné za oceánem, tedy v Evropě, po finanční stránce nevycházelo úplně dobře. A protože dvě stě koncertů za rok dokáže člověk odehrát jen v začátcích, a pak si musí trochu vybírat, rozhodli jsme se koncertovat hlavně doma a vydělávat. Nedávno jsem si uvědomil, že mě to mrzí, a rozhodl jsem se najít způsob, jak se vrátit.
Takže teď se vracím s menší produkcí. Zahrajeme našim nejvěrnějším fanouškům a doufáme, že vzbudíme trochu pozornosti a třeba nás pak pozvou na nějaké festivaly, na něž bychom mohli přivézt celou kapelu.
Jaké máte jako hudebník touhy a cíle?
Je to takové klišé, ale snažím se šířit lásku. Hudba je dar i zdroj inspirace a já ji chci sdílet se světem. Když si jdu stoupnout na pódium před lidi, chci je vzít na pořádnou jízdu. Přeji si, aby byli šťastní a odcházeli domů plní lásky a života. A jsem rád, že mám stovky písniček, které mi s tímto plánem pomáhají. Osobně jsem po koncertu šťastný, zpocený a natěšený na studené pivo.
Jste známý mimo jiné pro lehkost, se kterou mísíte blues, rocku, funky, hip hopu a jazzu. Odkud to u vás pramení?
Pro mě se vždy všechno hodně točilo kolem hry na kytaru. Díky tomu jsem začal psát písničky. Inspirovali mě Bob Dylan a Beatles. Zároveň jsem ale vyrůstal v osmdesátých letech, což znamená, že jsem člen první generace, kterou ovlivnil hip-hop.
Jedna má část ráda seděla doma a hrála blues, druhá by ráda běhala venku, jezdila na skateboardu, věnovala se break dance a hrála basketbal. Když jsem pak hrával na ulici, spojily se všechny tyto mé tváře. Tak vznikl G. Love. Zkombinoval jsem všechno, co se týkalo mého života.
Zmínil jste, že jste začínal jako busker. Hrál jste na ulicích ve Filadelfii. Zatavujete se dnes u pouličních muzikantů?
Ano, pokaždé! A vždy jim hodím peníze do futrálu. Je to důležitá součást mé hudební dráhy. Ve Filadelfii má hraní na ulici docela slušnou tradici a na mě měli všichni ti pouliční umělci, které jsem jako kluk slyšel, velký vliv.