Článek
Jako sólista se v Beethovenově Klavírním koncertu č. 4 G dur představil Martin Kasík, který vsadil na kartu vizionářské hudby bonnského rodáka. Dramatické pauzy, širokodechá zpěvnost, jemná brilance v sextolách a hustých trylcích dávaly dílu až chopinovský rozměr, který naznačoval, kam se hudba v ponapoleonských dobách bude ubírat.
Kasíkův přístup vnáší do interpretace intelektuální nadhled, přitom nepostrádá mozartovský vtip a jiskrnost, což bylo patrné v závěrečném, žertovně předneseném rondu, obsahujícím dialog mezi sólovým nástrojem a orchestrem.
Druhá část večera patřila Symfonii č. 1 E dur Josefa Suka, v níž dirigent Jakub Hrůša vzdal hlubokou úctu k dílu Dvořákova zetě. Letošní festival se nese v duchu Češi (nejen) Čechům a právě provedení tohoto díla prokázalo kontinuitu českého výkonného umění.
Detailní vypracování instrumentace je jedním z mnoha aspektů, jenž řadí Josefa Suka k předním českým komponistům. Jakožto vynikající houslista znal perfektně všechny technické, dynamické i barevné možnosti smyčcových nástrojů, které se staly základním stavebním prvkem celé symfonie, prodchnuté duchem scénické hudby k Zeyerově hře Radúz a Mahulena, jež vznikala v téže době.
Velmi často zde nalezneme kombinace dřevěných dechových nástrojů a smyčcové sekce, kterou vedl nadšeně inspirovaný houslista Jiří Vodička. Suk ovšem uplatňoval i mohutný zvuk orchestru po mahlerovském vzoru. Skladba představuje syntézu skladatelových kompozičních zkušeností, specifik české národní hudby opřených o kantorskou tradici 18. století, i touhu po objevování nových hudebních možností v moderních harmonických postupech a v nových rytmických vzorcích.
Česká filharmonie uvede další beethovensko-sukovský program pod taktovkou Jakuba Hrůši v pondělí 14. září. Zazní na něm Beethovenův Houslový koncert D dur a Sukova symfonie Asrael.
Může se vám hodit na Zboží.cz: