Článek
Poté, co jste napsal otevřený dopis vládě a začal jednat o rozvolnění kultury, vás veřejnost vnímá jako mluvčího kulturní scény. Jste mluvčím kultury?
Svým způsobem ano. I když jsem ten dopis v žádném případě nekoncipoval tak, abych byl mluvčím, nebo se jím později stal. Jsem rád, že ho převzalo tolik médií, reflektovala ho nejen kulturní obec, ale i společnost, a začali se jím zabývat i vládní představitelé.
Kdo dopis četl, ví, že jsem ho nepsal za sebe. Byl to apel na vládu o situaci kolem nás, o stavu kultury, o problémech na ZUŠ, ale i o nesmyslných a nepřipravených škrtech hudební výchovy na ZŠ. A samozřejmě jsem též upozorňoval na problémy mých kolegů a celé kulturní obce.
Měl jsem pocit obrovské frustrace. Přestože jsme byli nejpostiženější oblastí, zdálo se, že se vlastně vůbec nic neděje, nikdo o našich problémech nemluvil, nebyl vidět ani náš pan ministr, neměli jsme žádnou morální podporu. Jako první jsme byli zavřeni a bylo jasné, že jako jedni z posledních otevřeme a všem to přišlo v pořádku.
Ministr kultury Lubomír Zaorálek se podle svých slov pral za kulturu ve vládě, ale prý bylo velmi těžké něco prosadit proti hlavní hygieničce, epidemiologům a ministerstvu zdravotnictví.
Chaotickou situaci mnoha vládních prohlášení a personální politiku na ministerstvu zdravotnictví raději nebudu komentovat. Určitě to naši situaci neusnadňovalo.
Na druhou stranu vím, i od lidí z ministerstva zdravotnictví, že ostatní ministři tam byli neustále, zatímco pan ministr Zaorálek nikoli. A když se dočtu, že kope za kulturu, musím se usmát. Nejsem člověk, který by neocenil druhé, a také jsem nikdy neřekl, že pan ministr nedělal vůbec nic, to opravdu ne, ale tvrdím, že mohl udělat daleko víc.
Měl být mnohem razantnější jak na vládě, tak na ministerstvu zdravotnictví, ale i vnímavější směrem ke kulturní obci. On má být ten, kdo zvedá prapor a přináší podněty, inspirace. A na druhou stranu uklidňuje svůj segment. Nic takového jsem od něj za celou tu dobu neslyšel a nevnímal.
Aktivita pana ministra je patrná až od vzniku mého otevřeného dopisu. A od mé schůzky s premiérem. To je holý fakt. Ale toto jeho jednání přišlo bohužel příliš pozdě, proces záchrany i otevírání kultury měl být nastartován daleko dřív, pan ministr k tomu měl mnoho podpůrných argumentů od mých kolegů, kteří ho neustále a po celý covidový rok zásobovali podněty i zkušenostmi ze zahraničí.
Nevyužil toho, a protože jsem viděl, jak se pomalu kulturní léto ztrácí před očima, pustil jsem se do toho sám a inicioval jednání s ministrem zdravotnictví.
Samozřejmě, ministr kultury je ten, který musí návrhy přinést na vládu a může tedy říkat, že otevírání kultury je jeho zásluha, ale celá kulturní obec moc dobře ví, jak to bylo.
Začalo se rozvolňovat. Je tempo odpovídající stávající situaci ve společnosti?
Ve chvíli, kdy se na vládu přinesla koncepce otevření kultury, to bylo absolutní maximum možného. Na prvním jednání s ministrem zdravotnictví a hlavní hygieničkou, kam jsem samozřejmě přizval i své kolegy z různých oblastí kultury, jsme jasnými fakty prezentovali nejen aktuální stav a nutnost otevírání kultury, ale také to, že kultura jako taková je velmi kriminalizována. A to způsobem, jakým o ní politici i hygienici hovoří, tedy, že je jakýmsi semeništěm viru.
V té době už bylo přitom díky pilotním zahraničním koncertům prokázané, že to tak není, že kultura je bezpečná. Snažil jsem se na příkladech ukázat, že se tedy ani u nás, pokud se dodrží hygienické podmínky, opravdu nemusí bát otevírat.
Za týden se k nám konečně připojil ministr Zaorálek a za dvanáct dnů od mého prvního jednání na ministerstvu zdravotnictví přinesl na vládu plán otevření kultury.
V současné době se otevírání kultury asi příliš urychlit nedá, zatím jedeme podle původního plánu, i když se incidence pozitivity velmi lepší. Hlavní hygienička má jiné priority, otevírání škol a tak dále. Ale protože se u nás stále něco mění, zítra může být všechno jinak.
Byl jste součástí jednoho pilotního projektu, když jste vystupoval s kapelou Chinaski na koncertu na pražském Výstavišti. Co to pro vás po více než roce znamenalo?
Beru to ze dvou hledisek. Jedno je politické. Ministerstvo kultury se totiž pilotními programy, tedy např. i o den později konaným zahajovacím koncertem Pražského jara, zaštiťovalo jako základem otevírání kultury. Tyto pilotní koncerty ale přišly pozdě. Mohli jsme se už dávno, jak jsem již říkal, inspirovat těmi, co byly ve světě.
Ale samozřejmě mě velmi potěšilo, že jsem byl osloven zahrát na úplně prvním pilotním koncertě pro živé publikum. Hráli jsme pro dva a půl tisíce lidí a opravdu všichni přítomní dodrželi přísná hygienická opatření. Byl to nádherný koncert s krásnou atmosférou.
Co plánujete na léto, kdy už to snad půjde bez problémů?
To je otázka, jestli to půjde bez problémů. Stále opakuji, že kultura nejsou housky na krámě. My je neupečeme a nedáme zítra na pult. Kultura je oblast, která se musí pečlivě a dlouhodobě připravovat.
Bohužel, z důvodu neexistence jasných a včasných podmínek a pravidel bylo zrušeno mnoho festivalů a koncertů. Ani teď nejsou některá pravidla úplně zřejmá a jsou bohužel zase trochu jiná, než má zbytek společnosti. To se týká testů, kapacit a dalších.
Přes to všechno – čekají vás nějaké hezké koncerty v dohledné době?
Těším se na dva velké koncerty v Říčanech, venku v přírodě, v nádherném prostředí na rybníku Jureček 18. a 19. června. V červnu mě čekají ještě nějaké menší koncerty, kterými města chtěla podpořit otevírání kultury.
V létě se uskuteční festival Hudba Znojmo, pro mne specifický a jubilejní, protože oslavím 15 let jako jeho patron, později povedu i skvělé letní kurzy Ameropa Music pro mladé talenty, od letoška jako umělecký ředitel.
Na přelomu září a října vyjedu na turné Paganiniana ke své nejnovější desce, která vyjde ještě do léta. Je to ale samo o sobě riskantní, protože nikdo neví, co se stane po létě, v září a na podzim vůbec, mnoho akcí se přesouvalo na toto období, tedy je těžké předpovídat, kolik lidí bude moci a bude ochotno vůbec na kulturu přijít.
Co očekáváte? Mluví se o tom, že čím bude větší proočkovanost, mělo by to být výhledově dobré.
Sám jsem po první dávce a očkování podporuji. Dal jsem tuto informaci na svoji facebookovou stránku, kde se objevilo plno reakcí, pozitivních i negativních. Mnozí se nechtějí nechat očkovat a nevěří vakcíně. A mají mnoho dalších i velmi pikantních argumentů. A bohužel stát důležitost očkování neumí vysvětlit.
Jste připraven zase pomoci s nějakým plánem, jak by se mohlo po létě postupovat?
Stále diskutujeme o omezeních, testech, co se dá a nedá připravit. Potřebovali bychom vypsat nový program Covid kultura, protože mnoho akcí padlo, mnoho OSVČ stále nemá práci.
Rádi bychom s kolegy tlačili na zřízení garančních programů či fondů, jako mají v zahraničí, kde organizátoři akcí, pokud by na podzim přišlo omezení, mají garantováno, že se jim peníze vrátí. U nás se logicky všichni bojí investovat svoji energii a peníze do něčeho, co se může najednou zbortit jako domeček z karet. Pro podobné garance ale u nás není politická vůle.
Pokud budu mít pocit, že stále mohu nějakým způsobem pomoci, tak to udělám. V posledních dnech jsem např. velmi intenzivně bojoval za zrušení stále platného a absurdního zákazu zpěvu na ZŠ a úspěšně pomáhal uvolňovat opatření na ZUŠ.
Přiznám se ale, že mě to všechno velmi vysiluje. Na každé jednání se totiž velmi pečlivě připravuji. Přesto jsou tyto mé aktivity nesmírně obohacující a inspirující pro můj profesní i třeba budoucí život.
Může se vám hodit na Zboží.cz: