Herci a výprava jsou v Hodinářově učni lepší než scénář

Je tu ale ještě jedno proroctví, nebo spíše informace, která se dostane k chamtivému mistru hodinářskému. Když se jeho dcera vdá za chlapce jménem Urban, dostane se hodinář skrze něj k převelikému bohatství.

Hodinář tedy chlapce najde, vezme ho do učení a nemusí se příliš snažit dát ho s dcerkou dohromady. Mladík a dívka, kteří spolu vyrůstali, se do sebe tak jako tak zamilují, plánuje se svatba a pohádky by mohl být konec.

Je tedy třeba vyrobit zádrhel. Ten spočívá opět v informaci. Krátce před svatbou se hodinář od zlé sudičky dozví, že na svatbě zemře a pomoci by mu mohly hodinky, které umí varovat před smrtí. Jak by mu měly pomoci, když je varován přesným určením dne úmrtí už teď, scénář neřeší. Hlavně že je důvod, aby se Urban musel vydat do světa hodinky najít a přinést.

Pohádky mají své zákonitosti a nevyplácí se je porušovat. Jednou z těch základních je, že hlavní hrdina bojuje se zlem, překonává překážky a díky tomu dobro zvítězí. Jednoduše řečeno, pohádka potřebuje konflikt. Ten však v Hodinářově učni bohužel chybí.

Hodinář je sice chamtivý, ale v brilantním podání Viktora Preisse, který celý film táhne charismatem i mistrovským herectvím, v němž dokáže využít i sebemenší příležitost k pohříchu vzácnému humoru, je především zábavný, takže mu diváci nejspíš nic zlého, natož potrestání, přát nebudou.

Urbanova milá po celou dobu filmu jen doma nyvě pozpěvuje a chřadne a Urban chodí, marně se vyptává, ale s ničím ani s nikým nebojuje. Hodinky dostane vlastně náhodou a překonat musí jen vlastní fyzické limity při závěrečném výstupu na Panskou skálu.

Tam se nečekaně zjeví ještě dvě zhola zbytečné postavy. Zlá se představí jako Morena, laskavá jako Živa a ty s ním na cestu zpět vyšlou černého a bílého motýla jako symbol života a smrti. Asi pro případ, že by snad někdo nepochopil, oč běží.

Rudolfová vsadila vedle Preisse i na další výborné herce, Václava Neužila a Jaroslava Plesla v rolích dvou hodných sudiček a Janu Plodkovou, která hraje jejich zlou sestru.

Jenže potenciál prvních dvou není ve scénáři zdaleka využit, navíc jejich hašteření nepříjemně upomíná na Petronela a Uriáše z Anděla Páně. A Plodková je sice ve své zlobě a zákeřnosti zábavná, ale text ji vede k přílišnému opakování grimas.

Výprava nedávno zesnulého architekta Martina Kurela, jemuž je film věnován, je výtečná. Film zdobí kouzelná krajina s četnými východy a západy slunce. Kostýmy Marka Cpina jsou nápadité, herecké výkony většiny herců, včetně Miroslava Krobota jako hostinského nebo Jakuba Žáčka v roli majitele panoptika, výborné.

Jedině mladí zamilovaní hrdinové v podání Michala Balcara a debutující Dany Droppové příliš neladí. On je navíc v třiatřiceti letech pro roli viditelně starší, než by měl být.

Pohádka Hodinářův učeň není vysloveně špatná, na vánoční televizní obrazovce jistě dobře poslouží. Ale očekávaný posun od pohádek předchozích o kousek kupředu se nekoná a fakt, že výprava a herci jsou lepší než scénář, bohužel až příliš bije do očí.

Hodnocení: 50 %