Hentai Corporation: Naše cesta je na nic si nehrát

Na otázky odpověděli zpěvák Radek Škarohlíd, kytarista Petr Škarohlíd, baskytarista Matouš „Durex“ Duraj, bubeník Zdeněk Šťáva a jeden z nových klávesistů Dave Tichý.

Radek Škarohlíd: Je třeba říct, že v Čechách málokterá kapela absolvuje opravdové turné. My tomu říkáme Czech Weekend Tour, tedy české víkendové turné, protože se koncerty odehrávají zpravidla v pátek a v sobotu. Zatímco světové kapely hrají každý druhý den, naše mají po víkendu pět dnů na regeneraci. Není to tak drsné, jako když se jede v dodávce přes celou Evropu nebo Ameriku. V našich podmínkách je to tedy spíš taková koncertní šňůrka.

Každopádně se ale těšíme. Po skončení našeho minulého turné jsme si říkali, jak si odpočineme, ale místo toho jsme chodili na koncerty jiných kapel, kde jsme rozjeli úplně stejný model, tedy po koncertě dlouhý mejdan. Nějak nám to chybělo.

Durex: Vzhledem k tomu, že chlastáme i ve volném čase, tak nám teď docela chybí to hraní.

Radek Škarohlíd: Úžasné. Hráli jsme spíš v menších klubech, ale chodila na nás spousta lidí. Třeba v Třebíči jich bylo tolik, že se do klubu prokazatelně nemohli vejít. Stejně se tam ale nacpali. I proto teď budeme hrát ve větších klubech a sálech.

Durex: Na všech koncertech jsme vždycky zahráli všechny. Tvořily většinu repertoáru. Řekl bych, že je přijali dobře.

Radek Škarohlíd: Nové písničky jsou komplexnější, ucelenější a víc fungují vedle sebe. Jsou temnější, rockovější a usedlejší. Na prvním albu byly mezi písněmi dost patrné rozdíly, na novém jsou mnohem vyrovnanější. Z našeho pohledu na něm není slabší skladba, tedy taková, kterou bychom na koncertech hráli neradi nebo se na ni netěšili.

Někteří recenzenti mi říkali, že byli novým albem zklamaní kvůli tomu, že obvykle vypichují nejlepší skladby nad ty, které jsou vata. Na tom našem ale žádná vata není, a to je zklamalo.

Radek Škarohlíd: Náš poslední koncert minulého turné se konal v Jihlavě a byl dost divoký. Já při něm rozbil asi pět židlí, pogovalo se i na baru, prostě byla to absolutní zběsilost. Trochu nám to ujelo, já vlastně vůbec nezpíval, jen jsem pořád něco ničil. Obecně do toho jdeme vždycky naplno, jak do koncertů, tak do mejdanů po nich.

Fanda nám pár dnů po té Jihlavě napsal, že končí, protože dospěl k závěru, že tahle zběsilost, která probíhá kolem hraní v kapele obecně, se už neslučuje s jeho představou, jak žít. Byl z toho prostě unavený.

Hrajeme deset let v kuse a pauzy by v součtu daly sotva na pár měsíců. České kapely jezdí Czech Weekend Tour, takže až na některé pracující či odpovědné jedince se ostatní muzikanti ve zbytku času povalují. Říkají tomu skládání nových věcí, ale ve skutečnosti se flákají a večer jdou do hospody. Jeden náš koncert vydá energii za celé turné, řekněme, Mandrage. Takže o víkendu absolvujeme dvě celá turné Mandrage a po té šílenosti jdeme v pondělí do civilního zaměstnání. Je to často náročné.

Petr Škarohlíd: Fanda mi také říkal, že ho přestalo bavit hrát na klávesy. Nejenom že končí s kapelou, ale v tuto chvíli končí s muzikou vůbec. Prý ho to už nenaplňuje. Přiznal, že ho v poslední době stálo hodně sil to, když byl na pódiu, viděl, jak nás hraní baví, a musel se přetvařovat, že v tom pořád je. Jsme ale nadále přátelé.

Radek Škarohlíd: Jak se to vezme. Když jsme se sešli a on nám to vysvětloval, byli jsme po strašlivé kalbě. Bylo to tedy náročné, protože jsme se necítili moc dobře a ještě tohle. Někteří to oplakali, já vzteky rozkopal záchod. Potom jsme do sebe nalili nějaké panáky a dál si nic nepamatuju.

Durex: Byli jsme zklamaní, ale řešili jsme to standardně.

Radek Škarohlíd: Fanda nám nicméně na nadcházející turné půjčil své klávesy, aby byly v písních zvuky a barvy, které v nich být mají. Věděl, že nám svým odchodem komplikuje život, a protože sám není rád, když někdo komplikuje život jemu, snažil se to v našem případě minimalizovat. Vyšel nám ve všem vstříc, aby tu transformaci co nejvíce usnadnil.

Radek Škarohlíd: Já někdy ano, ale za pár dnů mě opustí. Mám rychlou regeneraci a brzy se u mě zase dostaví pocit, že chci jet na koncert a na mejdan. Myslím si, že to tak nějak podobně máme všichni.

Radek Škarohlíd: Viděl jsem hrát v jedné kapele Davea Tichého a nadchlo mě, jak zvládá pecky na klavír, stejně tak jeho brýle. Začal jsem ho tedy zpracovávat a nakonec jsem ho poprosil, jestli by nám nevytrhl trn z paty. A on se rozhodl, že nám ho vytrhne. Řekl ale, že nebude moci hrát na všech koncertech turné, a tak jsme sháněli dál.

Na nějakém mejdanu jsme oslovili Adoše Novotného, který hraje například s Emmou Smetanou. Dospěl k závěru, že by se mu hodilo v nějaké kapele trochu zahoblovat, a tak se přidal také.

Budeme takhle fungovat do září. V mezičase budeme kluky přemlouvat, uplácet a oni se pak rozhodnou, jestli u nás alespoň jeden zůstane, anebo budeme muset hledat dál.

Dave Tichý: Mám ještě další kapely a další věci, které chci v životě stihnout. Zatím si nemyslím, že bych všechno obětoval pro Hentai Corporation, ale rozhodně jsem nadšený z toho, že s nimi budu moci hrát. Potom se uvidí.

Petr Škarohlíd: Ne. Nebylo to na pořadu dne, takže na turné jedeme s tím, s čím jsme absolvovali podzimní část. Na třech koncertech, v Brně, Ostravě a Plzni, ale budeme mít víc světel a vlastního osvětlovače.

Radek Škarohlíd: Obecně nejsme zastánci nějakých velkých pódiových produkcí a kostýmů. Muzikanti, kteří vystupují ve vymyšlených hadrech, nám přijdou směšní. Jasně, když mi bylo patnáct, byl jsem nadšený z toho, jak na pódiu vypadají Rammstein. Dneska už se tomu ale směju.

Mám rád kapely typu Mars Volta nebo Pearl Jam, jejichž muzikanti přijdou na pódiu civilně oblečení a dají do toho všechno. Na nic si nehrajou, a to je i naše cesta.

Zdeněk Šťáva: Nabídneme ale dobrou muziku. Navíc jedeme s výbornou kapelou The Atavists, takže to celé bude skvělé a budou i dobré mejdany.