Článek
První koncert měli v létě na svatbě přátel, kde to klaplo tak, že se do své tvorby opřeli trochu víc. Premiérový veřejný set odehráli ve středu večer v pražském Klubu FAMU. A nebylo to pro ně asi zrovna lehké, protože v sále byla řada kolegů muzikantů, které přilákaly přátelské vztahy s těmi na pódiu, zvědavost a nejspíš i vidina nočního mejdanu.
Deaf Heart jsou spolkem velmi šikovných muzikantů a zpěváka, jenž má ve svém hlase osobitost a chlapácké charisma. Také dobrých autorů a aranžéru, protože jejich skladby mají sympatický syrový základ pokrytý vrstvou interpretační vyzrálosti, jež jejich aktivitě v důsledku nese přirozenost a nenucenost.
Mají i bez výjimky pochopitelné melodie, které nejsou vtíravé. Potvrzují onen autorský potenciál a způsobují, že se posluchač v sále uvelebí a těší se na další. Tahle parta hraje upřímný rokenrol ovanutý hudbou osmdesátých a devadesátých let. Jednoduchý a příjemný.
Texty v angličtině, které Lichtag jako rodilý mluvčí prezentuje s jistou, zapadají do jejího konceptu. V České republice by jen mohly cestu za novými fanoušky trochu ztížit. Reakce na tuzemské party s písněmi s anglickými texty jsou zde totiž přece jenom vlažnější. Ale třeba to pomohou změnit právě Deaf Heart.
Největší hendikep nadějně vyhlížející skupiny je nicméně v tom, že v případě Tomáše Laciny a Adama Vychodila nastane sezona jejich domovských skupin a Deaf Heart budou muset kvůli jejich vytíženosti se svými případnými koncertními aktivitami čekat, až ta sezona zase skončí. Časem by to mohlo způsobit nepříjemnost větší, než to teď vypadá.
V každém případě jsou světlem z českého klubového podzemí. To je jisté už teď.