Článek
Neznámý chřipkový virus v rukou padouchů vedených Mužem v černém je hlavní zápletkou vašeho thrilleru. Proč jste vsadil právě na něj?
Když píšete román, v němž má propuknout pandemie, ze všeho nejdřív musíte zvolit správný mikroorganismus. Řekl jsem si: jakou bakterii nebo vir si vyberu? Zprvu jsem tíhnul k ebole nebo ke skutečně neobvyklým nemocím.
Bavil jsem se o tom i s vědci a ti mi vysvětlili, že musím sáhnout po něčem mnohem nakažlivějším: co se šíří velice rychle, avšak lidi nutně nezabíjí. Chřipkové viry se běžně vyskytují všude kolem nás, takže se jich příliš nebojíme. Proto mi poradili nějaký neznámý kmen chřipkového viru, který se nakonec skutečně podobá viru SARS-CoV-2.
Vaše knihy mají slušný odborný základ. Je věda vaší zálibou?
Ve svých románech se vědeckých témat dotýkám. A téma virů mě odjakživa zajímalo, ale chtěl jsem o něm napsat skutečně po francouzsku. Nechtělo se mi psát o kmenu ukradeném v americké laboratoři, který by nějaký zločinec rozšířil mezi lidi, jak vídáme ve filmech.
Kniha vyšla ve Francii v roce 2015, ale až uplynulý rok z ní udělal skutečný mezinárodní bestseller.
Zajímalo mě, co by se z vědeckého hlediska, opravdu hodinu po hodině, dělo ve Francii, kdyby k podobné situaci došlo. Chtěl jsem pochopit, jak se taková pandemie rodí. Jak dojde k přenosu viru ze zvířete na člověka? Jak se jím poté nakazí dva, tři, deset dalších lidí? Jak takový virus odhalit? Jak mu zabránit v dalším šíření? Vydal jsem se tedy do Pasteurova institutu v Lille, nedaleko nějž bydlím. A stalo se, že děj, který jsem poté rozvíjel, přesně odpovídá tomu, co se děje dnes.
Pandemii vyšla ve Francii v roce 2015. Popisuje epidemie chřipky, která zasáhne Evropu. Co jste si pomyslel, když začaly přicházet první zprávy z Číny o Covid-19?
V mých románech se nesetkáte s ničím, co by už někdo přede mnou nevymyslel nebo k čemu by už někdy někde nedošlo. Nepíšu science-fiction, nýbrž fikci z rámce možného. Ostatně jeden vědec z Pasteurova institutu po jejím přečtení řekl, že sice není příliš pravděpodobné, že by k mému scénáři někdy došlo, vyloučené to však není.
On se mýlil. Vy působíte naopak jako prorok.
Byl bych samozřejmě raději, kdyby můj příběh zůstal v rovině fikce. Pandemie však k životu patří. Se závažnými chorobami, které decimovaly lidstvo a vyžádaly si tisíce obětí, se setkáváme v každém století. Vědci nebo laici, kteří se o tuto problematiku zajímají, vědí, že k něčemu podobnému nakonec vždycky dojde...
Děj Pandemie připomíná události, které svět zažívá právě nyní. Na snímku noční pohřeb oběti covidu-19 v brazilském Sao Paulu.
Já jsem v téhle pozici ale nebyl. Ostatně tohle je i jeden z tajů mého psaní: nestylizuji se do role vševědoucího vypravěče. Držím se neustále mezi svými postavami, na jejich úrovni, popisuji jen to, co vidí a samy chápou. Mí policisté, kteří zničehonic stojí proti viru, o něm zpočátku nic nevědí. Kladou si tytéž otázky jako čtenář, a tak společně objevují obzory, o nichž do té doby netušili.
Jak dlouho jste připravoval Pandemii tak, aby vše sedělo i odborníkům?
Studium podkladů mi pokaždé zabere měsíce. Problematika virů je všeobecně známé a zároveň vysoce odborné téma, takže jsem musel být co nejpřesnější, co nejrealističtější. Hodně času jsem strávil se zmíněnými vědci z Pasteurova institutu. Byli mezi nimi vynikající odborníci na chřipku, mor i bioterorismus.
Někteří z nich připravovali podklady pro sestavení Plánu při pandemii chřipky, v němž jsou do detailu rozpracované postupy v případě šíření neznámého chřipkového viru: pacient nula, trasování a izolace jeho kontaktů, uzavření škol v případě potřeby… Přečetl jsem také mnoho knih na dané téma, jednak z oblasti beletrie, například romány Robina Cooka, ale i odbornější publikace.
A kde jste dohledával informace o takzvaném alternativním on-line světě, darknetu, kde se pohybují vaši padouši?
Jako inženýr informatik vím o existenci takzvaného hlubokého webu už dlouho. Na darknetu se lze pohybovat v naprosté anonymitě, a tak se do tohoto prostoru stahují nejrůznější devianti, píše se tam a diskutuje o těch nejstrašnějších poruchách lidské osobnosti.
Neděsí vás to?
Ne, patřím k autorům, kteří se prostřednictvím kriminálních románů snaží popsat poruchy společnosti, a tak pro mě darknet, jakožto koncentrát neduhů naší společnosti, představuje zajímavý zdroj.
Důležitým prvkem děje je existence darknetu, kde se útok na civilizaci koordinuje. Ilustrační foto
Mohl jsem tedy čerpat informace, aniž bych se do toho prostředí musel fyzicky vydat, nejedná se totiž o nic bezpečného, opatřil jsem si i další podklady, diskutoval na to téma s policisty, kteří se těmito záležitostmi zabývají… Je však potřeba uvést, že darknet není pouze rejdištěm zvrhlosti, díky němu si mohou například političtí odpůrci režimů, reportéři nebo investigativní novináři předávat choulostivé informace, aniž by se jich zmocnila cenzura či státní dohled.
Prodává se váš thriller nyní více?
Ano, pohled na něj se změnil. Moje Pandemie je zajímá prostě proto, že se v ní píše o viru, který se chová podobně jako koronavirus. Když v roce 2015 vyšla, čtenáři si ji kupovali proto, že si chtěli přečíst dobrý kriminální příběh, a virus byl jen prostředek, který mi ho umožnil vyprávět. Kdybych býval psal o paměti nebo o obchodu s orgány, lidé by si tu knihu kupovali úplně stejně. Vědí, co ode mě jako od autora čekat, a věří, že je mé knihy budou bavit.
Budete se k tématu pandemií ještě vracet?
Myslím, že jsem se (v doslovu knihy – pozn. red.) zmínil o tom, že téma virů jsem pojednal. Nicméně covid-19 dnes patří k našemu životu, zanechává v lidstvu nesmazatelnou stopu. I kdyby tedy nebyl hlavním tématem románu, bude v něm přítomen. Mění totiž náš svět a krimi román koneckonců není nic jiného než zrcadlo tohoto světa…
Může se vám hodit na Zboží.cz: