Článek
Jak dlouho už fotografujete městské reálie?
Od roku 2009. O rok později mi byl udělen grant primátora Prahy, jedna z cen Czech Press Photo. Díky ní má vítězný autor možnost fotit Prahu po následujících dvanáct měsíců a celou sérii může poté vystavit. V mém případě tomu bylo v roce 2011.
Když vypukla koronavirová pandemie, napadlo vás hned, že to je další zajímavé městské téma?
Samozřejmě. Vyrazil jsem do ulic a v duchu své barevné dokumentární fotografie jsem začal zpracovávat nové téma. Úvodní snímky vznikly v první vlně pandemie, tedy v březnu 2020. Tehdy začala platit povinnost nosit roušky ve veřejných prostorech.
První fotografie, která je i na výstavě, vznikla v centru Prahy na Karlově mostě. A poslední jsem vytvořil začátkem listopadu na Pankráci.
Všechny snímky vznikly v centru města?
Ne, já vždycky rád mapoval i dění na předměstích. Takže asi týden mě zajímalo, co se děje v centru města, a pak jsem začal zachycovat koronavirové dění v periferních oblastech. Zajímavé fotografie vznikly na sídlištích Jižní Město, Ďáblice nebo Černý Most. Na výstavě je dvacet pět snímků z ulic města a osmnáct portrétů cestujících z metra.
Stalo se, že byste měl s někým konflikt?
S jednou paní na sídlišti Černý Most. Měla roušku a naraženou beranici, což mě zaujalo. Jí se ale nelíbilo, že ji fotím. Přitom jsem byl od ní v bezpečné vzdálenosti.
Přišla ke mně, začala mi sahat na fotoaparát a striktně trvala na tom, že musím před ní všechno vymazat. Navíc u toho strašně křičela.
Lidi kolem koukali a vypadalo to, jako bych ji chtěl pomalu napadnout. Nakonec to skončilo příjezdem policistů. Ti vše sepsali a ptali se, proč jsem dámu fotil. Když zjistili, že to je v rámci projektu pro agenturu, vše uzavřeli. Fotku mám, ale nepoužiji ji, protože jednak není z těch nejlepších a také ctím pravidlo, že nepublikuji takové snímky, kdy to fotografované osobě vadí.
Myslíte, že nervozita té paní byla zapříčiněná depresivní situací?
Nemám žádnou jistotu potvrzenou konkrétními daty. Myslím si však, že to je dost pravděpodobné. Vše bezpochyby souvisí s vývojem ve společnosti. Lidé si čím dál víc myslí, že fotograf s profesionálním aparátem nemá právo něco zaznamenávat. A přitom má dnes každý mobil, se kterým může udělat, a často také udělá, snímky skoro srovnatelné s těmi profesionálními. V době koronavirové pandemie bylo vše ještě víc vyhrocené.
Součástí výstavy jsou i portréty lidí v rouškách v metru. Jak vznikly?
Fotil jsem lidi na stanici metra Vyšehrad z nástupiště přes sklo vagonu. Ta stanice totiž není v podzemí, ale v úrovni ulice. Navíc je prosklená, takže do ní velice zajímavě proniká venkovní zapadající slunce.
Chodil jsem tam asi od jara do podzimu. Roční období je důležité. V létě je nejlepší světlo večer, na podzim už brzo odpoledne. Když zachytíte správné světlo, vznikne zajímavý portrét v příjemném zlatavém světle.
Vaše snímky mají velmi syté barvy. Upravujete je pomocí počítačových programů?
Fotím je barevně, černobílé snímky by narušily mou vizuální koncepci. Pokud vidím někde zajímavé barvy, například zelenou, červenou nebo žlutou, okamžitě mě to zaujme. Ale i ty musí působit příjemně a nerušit komplexní dojem.
Navíc barva je víc optimistická. Černobílý snímek působí často až příliš depresivně. Počítačové programy sice používám, ale pracuji pouze se základními úpravami.
Mrzí vás hodně, že je výstava přístupná pouze online?
Řekl bych, že to svým způsobem dobře charakterizuje tuto dobu. Původně vše nasvědčovalo tomu, že v létě bude celá epidemie pryč a na podzim budou mít snímky maximálně historickou hodnotu. V tom jsem se, stejně jako mnoho z nás, zmýlil.
Ovšem tehdy jsem hodně spěchal a chodil fotit každý den. A možná díky tomu jsem měl na výběr mnoho fotografií, které pomohly projektu, aby působil uceleně.
Až výstava skončí, bude možné ji vidět, byť online, i v jiných městech?
Zájem mají v opavském Obecním domě a nedávno se ozvala i ředitelka z galerie v Novém Boru.
Jako fotografové máme tento rok možnost zaznamenat vlastně celosvětové téma. Je zvláštní, že to využívají pouze fotografové v Praze. V jiných městech jsem nezaznamenal, že by vznikaly nějaké ucelené a systematické projekty.
Pro mě osobně není tohle téma ještě zdaleka uzavřené. Rád bych v něm zjara, kdy bude lepší světlo, pokračoval. Praha je pestrá a míst, kde se dá udělat zajímavý snímek, je bezpočet.