Článek
Oblast Nepálu a Tibetu mají pro našince stále nádech vzdáleného světa. Informace, především o Tibetu, jsou spojeny s politikou a vše, co o této zemi u nás víme, je velmi často redukováno na dalajlamu, červenomodré vlajky a protesty proti čínské okupaci této malé země.
Trochu se ve světle výše uvedených jevů zapomíná, že i v těchto vzdálených krajinách žijí obyčejní lidé se svými malými radostmi a starostmi. Stejně jako u nás, jen okolní kulisy jsou jiné. Tvůrce si je toho velmi dobře vědom, takže nechce jít jen po povrchu a ukazovat vizuálně vděčný himálajský masiv či majestátní náboženské stavby.
Lidi, kteří neunikli autorovu objektivu, vnímáme jako oduševnělé tváře výrazných rysů, hledící na nás z obrazů jakoby skrze věky. Některé snímky připomínají staré zašlé snímky z publikací o severoamerických indiánech. Stejně jako u hrdých rudých bojovníků máme i v tomto případě co do činění s velmi svobodomyslnými bytostmi.
Šikmooká dívka jemných rysů stojí v mlžném závoji, za zády velehory a před sebou do široka otevřený svět. Matka s kruhem v nose a tváří rozrytou hlubokými vráskami tiskne své dítě tak, aby je ochránila před veškerým zlem. Malý človíček kouká spíše zvědavě než vyděšeně, protože neví, co ho ještě čeká.
Svatý muž, pomalovaný rituálními znaky ve tváři prochází kolem sedící trojice svých kolegů. To, co si říkají, si může pozorovatel už jen domýšlet. Tajemno spojené s hlubokou duchovní kontemplací doslova čiší ze snímku, na kterém dominuje kamenná socha a vzadu z šerosvitu vystupuje nějaký muž.
Autor řekl, že by chtěl být slušným a pravdivým člověkem. V oblasti fotografické tvorby se mu to díky těmto snímkům povedlo.