Článek
Padesátiminutové kolektivní voicebandové divadlo, jež 13. září předvedlo třiadvacet aktérů, se textově opírá o koláž lidových písní, politických hesel, filozofických textů i modliteb. Ideologizovaný jazyk je předávaný do publika s velkou energií, silou a naléhavostí, která děsí.
Činohra Slovenského národního divadla přivezla do Plzně velkou činohru, spočívající na dobře uchopeném textu, skvělých hereckých výkonech a dokonalé ansámblové souhře.
Rodinné drama Před západem slunce německého dramatika Gerharta Hauptmanna z roku 1932 proměnil režisér Michal Vajdička nenásilně v současný obraz společnosti, v níž vzplanutí sedmdesátiletého otce rodiny ke dvacetileté dívce probudí staré vášně, křivdy, obavy a rivality. Inscenace se nese v lehce groteskním duchu se spodním tragickým proudem.
Kulatý stůl rodiny Clausenovců se proměnil v dusné místo. Stojící Martin Huba jako Mathias Clausen.
Její hlavní váha spočívá nejvíce na výkonu Martina Huby, který je pro roli Mathiase Clausena jako stvořený. V jeho podání je to muž plný síly, vtipný, charismatický, lehce ovládající rodinu svou autoritou.
Svůj vztah k dívčí Inken Petersové (pozoruhodný výkon studentky VŠMU Márii Schumerové) při všem zlehčování a snaze o střízlivost prožívá s hlubokou vroucností, vděčností a pokorou. O to krutější je jeho závěrečný pád do learovského šílenství a bezmoci, končící v tomto představení Mathiasovou dobrovolnou smrtí.
Inscenaci slouží všichni herci do posledního výkonu. Vynikající je Táňa Pauhofová v roli Bettiny Clausenové, až chorobně závislé na svém otci, nesnesitelné i politováníhodné bytosti. Ale je tu i Petersová Emílie Vášáryové, pastor Immoos Dušana Jamricha, Hanefeldt Ĺuboše Kostelného či Geiger Emila Horvátha. Všichni, jeden vedle druhého, skládají dokonalou mozaiku živého rodinného dramatu.
Tak režijně i herecky vyladěné divadlo, jaké představil bratislavský soubor, je na našich jevištích málokdy k vidění.