Faith No More na Rock for People potěšili i zaskočili

Faith No More přijeli, aby vynahradili českým příznivcům neuskutečněný koncert na stejném festivalu před třemi lety. Tehdy se nad Festivalparkem v Hradci Králové srazily dvě bouřky a následná bouře přerušila akci tak razantně, že nachystaná kapela odjela pryč, aniž by vystoupila. Podmínky koncert neumožnily.

„Kde je déšť?“ zeptal se klávesista Roddy Bottum několik minut před páteční třiadvacátou hodinou, když koncert Faith No More začal. Odpovědí mu bylo uznalé zatleskání. Kapelu tedy alespoň překvapil ohňostroj, který se odehrával pár stovek metrů vedle pódia, přičemž nebyl součástí festivalového programu, neboť si ho dopřál někdo, kdo si na vedlejším pozemku pořádal vlastní party. Americkou kapelu to zpočátku zjevně trochu znervózňovalo, nicméně po chvíli takříkajíc nahodila řetěz a koncert nabral obrátky. Za pár minut ostatně ohňostroj skončil.

Znalci tvorby Faith No More tvořili na letošním Rock for People tu část diváků, která byla s vystoupením spokojena až nadšena. Ti, kdo se přijeli podívat na kapelu, o které se v souvislosti s novým albem i účastí na festivalu hovoří, byli trochu zaskočeni, neboť šlo o posluchačsky náročný večer, kvůli tomu, že Faith No More hráli i písničky z květnové novinky Sol Invictus, prvním novém albu vydaném po osmnácti letech.

Nové kompozice, jež se v repertoáru střídaly s těmi staršími, jsou aranžérsky vycizelované a příliš se nepřátelí se klasickými přímočarými ani s klenutými melodiemi. Naopak jsou potěchou pro milovníky dynamickým změn, hudebních vtípků a svobody v tvorbě.

Každý ze členů kapely je ve svém oboru osobnost., a i když třeba zpěvák Mike Patton chvílemi nepůsobil stoprocentně jistě, jakmile rozezněl svůj hlas a zaujal onen pevný, jistý a charakteristicky „umečený“ výraz, byla radost hudbu z pódia přijímat. Faith No More odvedli dobrou práci a jejich koncert byl skutečným vyvrcholením pátečního programu.

Druhým největším jménem letošní festivalové nabídky byli další Američané Limp Bizkit. Zářili na přelomu devadesátých a „nultých“ let, ale potom už tehdejší formu nepřekonali.

Však také v pátek na Rock for People u publika nejvíce zabíraly skladby z dávných časů.

Limp Bizkit nicméně na pódiu působili rozpačitým dojmem. Od začátku své vystoupení poněkud nepatřičně kouskovali, což v praxi znamenalo, že jakmile rozjeli nějaký chytlavý motiv, brzy jej skončili a kytarista Wes Borland začal hrát fádní riff, který koncertu odebral spád. Trvalo to do jeho poloviny, ve druhé části došlo na prověřené hity, což zaznamenalo mírný nárůst koncertní energie. Diváci se ale bavili dobře. Někteří pogovali, jiní tančili, zpívali, další vzpomínali a ti mladší na sebe prostě nechali rap-metal konce devadesátých let působit.

Dobrá vystoupení nabídli kanadští Three Days Grace, jejichž post grunge pulsoval pod výraznými melodiemi vycházejícími z hrdla jistého zpěváka Matta Waista, či američtí We Are Harlot, v jejichž čele stojí Danny Warsnop, dnes již bývalý zpěvák skupiny Asking Alexandria, jež hrála na festivalu ve čtvrtek. Jeho současná kapela tvoří a prezentuje klasickou hardrockovou muziku. To, že Asking Alexandria nedávno opustil, vysvětluje jeho chuť více zpívat. Warsnop je dobrý zpěvák a melodické linky písniček We Are Harlot jsou jasné a čitelné.

Hollywood Undead měli na Rock for People velký ohlas. Tahle v textech poněkud kontroverzní kapela umí vystřihnout až hymnické melodie a publikum jimi spolehlivě dostávala na svou stranu. Vizuálně však místy působila jako boyband, zvláště ve chvílích, kdy trojice zpěváků nutila diváky mávat do rytmu a hecovala je k vokálům a tanci. Rozhodně ale byl set této americké kapely jedním z vrcholů pátečního programu.

Na Rock for People v jeho druhý den vystoupily i tuzemské skupiny Vypsaná fixa či Zakázaný ovoce, živou hudbu nabízelo kromě dvou hlavních i pět dalších scén, přičemž například na jedné z nich učil Michal Hrůza přítomné diváky hrát na kytaru své písničky.

Rock for People potrvá do nedělního rána. V sobotu jsou na programu mimo jiné vystoupení skupin Bastille, Yellowcards, Juliana Casablancase And The Voidz či našich Davida Kollera nebo Vojtěcha Dyka s B-Side Bandem. Po celý pátek svítilo slunce a stejná předpověď je i na sobotu.