Článek
Když se něco sype, tak úplně všechno, a je to k nezastavení. Těmito slovy jste začala osobní zpověď, kterou jste před pár dny zveřejnila. Co se stalo?
Stalo se toho víc, celý příspěvek mám na Instagramu. Ale ve stručnosti – nejvýraznější byl moment po začátku války. Velmi se rozkolísal trh a na několik týdnů a skoro měsíců se nám zastavily prodeje, což je pro firmu, která není dotovaná z jiných zdrojů, velmi stresující.
V kontextu válečných událostí člověku také dojde, jak je všechno křehké. Začnete uvažovat v jiných souvislostech a říkáte si, co má v životě opravdu smysl.
Zmiňujete vyhoření a pocit ztracenosti, ale i naději, že to takhle přece skončit nemůže. V jakém momentě jste si uvědomila, že musíte něco udělat?
Spíš jsem ztratila na chvíli víru. A to pak není o tom, udělat něco jinak, ale udělat vůbec něco. Prošla jsem si zajímavou cestou, která mě neskutečně posunula dopředu, a paradoxně jsem za tohle „zaškobrtnutí“ vděčná.
Odjela jste si vyčistit hlavu do Kostariky. Ubytovala jste se v hostelu s cestovateli z celého světa, navíc jste řešila zdravotní komplikace. Co jste si tam uvědomila?
Svým způsobem jsem se vrátila do dětství a byla schopná prožívat přítomný okamžik, což já normálně moc neumím. Buď plánuji, nebo zpětně hodnotím.
Takže jsem zažila to, co vám vtloukají do hlavy na všech lekcích jógy. Teď a tady. A to se mi na pár dní fakt povedlo. A když se tohle povede, život je najednou plnější. Prostě jej začnete znovu milovat. S pokorou.
Sexuální zdravotní pomůcky pro ženy Whoop·de·doo.
Posledních deset let jste pod značkou Whoop·de·doo vyšlapávala v Česku úplně novou cestu s designovými intimními pomůckami pro ženy. Co bylo nejtěžší?
Měla jsem a mám vize ještě ambicióznější. Ale to k tomu patří. Jinak bych stála na místě. Spíš jsem nečekala, že na cestě bude tolik překážek. Na začátku je dobré mít hlavně nadšení, a ne tolik zkušeností. Ty vás mohou naopak i brzdit.
Udělala byste něco jinak?
Těžko říct. Stále se učím nelpět na nepodstatných věcech. Už jsem se smířila s tím, že všechno najednou nebude perfektní, ale trvalo mi to dlouho. Ještě teď si občas ulítnu, ale zase to soustředění se na detail má v designu velkou výhodu.
V Pelhřimově do 28. září bilancujete svou dosavadní tvorbu. Co je hlavní myšlenkou vaší výstavy?
Název „A tramvají to začalo…“ už docela napovídá. Je to průřez tvorby za posledních deset let. Takže jsem si po několika letech z Národního technického muzea zapůjčila i model tramvaje pro Prahu. Ten návrh vznikal ještě jako moje bakalářská práce a dalo by se říct, že tramvají to všechno začalo.
Navrhla i výletní tramvaj Tatra T3 Coupé.
Z čeho jste měla největší radost?
Vůbec z celé instalace, protože je úplně čistá a jasná. A taky to je první komplexnější výstava našeho studia. Moc ráda jsem po letech viděla model zmiňované tramvaje.
K vidění je i kompletní Whoop·de·doo, jedno světlo z kolekce Luxury Oddments, fragmenty z naší druhé tramvaje T3 Coupé i šperky Champagne pro značku Mooyyy. Když se zdržíte o trochu déle, můžete zhlédnout i pár krátkých dokumentů. A pokud nejste z Prachatic, myslím, že je fajn to spojit s návštěvou města. Já jsem Prachaticemi naprosto okouzlená.
Váš byznys je unikátní. Když jste před lety založila své designérské studio, bylo na tuzemské scéně zjevením. Co se za tu dobu změnilo?
Trh s erotickými pomůckami se postupně proměňuje. Mám pocit, že už to nemůže být tabu, ale pak mě překvapí, že je stále spousta lidí, kteří se stydí nebo podivují. Postupně se mi potvrzuje, že Whoop·de·doo má potenciál globální značky. Lidem se líbí i mimo naši krajinu a jsem moc vděčná za všechna ocenění.
Odklonila jste se k dalším oborům, když jste mimo jiné navrhla výletní pražskou tramvaj Tatra T3 Coupé. Kam vás design ještě táhne?
Stále mě baví společenská témata. Produkty, které mají přesah. Takže se v zásadě nebráním ničemu, jen mi to zadání musí dávat smysl.
Design už dnes není sprosté slovo, možná trochu zprofanované kvůli nadužívanosti. Co je podle vás jeho smyslem?
Řekla bych, že v současné době je hodně, opravdu hodně nadužívané, takže svůj význam bohužel ztrácí. Dobrý design pro mě znamená propojení estetiky a funkce.
Mluvíte čím dál častěji o udržitelnosti jako o jednoznačném závazku pro budoucnost.
Nedávno jsem si uvědomila, že mám vlastně přirozeně udržitelný způsob života. Po městě se pohybuji pěšky nebo tramvají. Je to pro mě pohodlné, nestresující.
Nechtěla bych trávit každé ráno hodinu někde v zácpě, přišlo by mi to jako pálení drahocenného času. Nemám ráda, když se někde něčím zbytečně plýtvá. A nejde o to, zda to je moje, či někoho jiného. Jde o jakýkoli zdroj energie. I té lidské.
