ČESKO A EXPO 2020 Sklenice z pouště bude plná

Řeč se vede o tom, že světová výstava, jejímž hostitelem se poprvé stane arabská země, měla otevřít své brány už loňského prvního říjnového dne. Jenže tou dobou nezvaný zákeřný vir drtil půlku světa a vakcíny se teprve objednávaly. Půjdou-li věci tak, jak by měly jít, jedinečná přehlídka toho, čeho v globálním prostředí dosáhly jednotlivé země, odstartuje s ročním zpožděním.

Za pozitivum šéf české expozice považuje to, že jeho tým tak, byť proti své vůli, získal víc času. Třeba i na jednání s některými partnery, kteří původně měli pocit, že se už do začátku akce v roce 2020 nestihnou připravit. Ti rok navíc uvítali.

„Jakkoli je mi líto, že jsme o některé partnery a zřizovatele přišli, o to větší mám radost, že i v té nelehké době je stále dost firem, které najdou odvahu, investice a nápady prostor na EXPO vyplnit smysluplně a Českou republiku a sebe prezentovat. Protože pro mě je to i vzkaz, že účast České republiky na takové akci má smysl," uzavírá Potužník

Ačkoli nevypočitatelná pandemie zamíchala, a i teď míchá, kartami, většina pilířů odolala. To platí především o lákadle číslo jedna. Říkají mu Solar Air Water Earth Resource (S. A. W. E. R), hovorově sawík. Chytá vlhkost z okolního ovzduší, má denně vykouzlit stovky litrů vody. V rozpálené poušti hotová vzácnost. Ne dosti na tom, úplně si vystačí se solární energií, nepotřebuje jedinou kilowatthodinu ze sítě.

Pěti českými patenty a inovacemi se pod něj podepsali vědci z Univerzitního centra energeticky efektivních budov ČVUT a jejich kolegové z Akademie věd. „Stvoří oázu i v dunách. A pochopitelně přímo na místě: vyrobená voda bude zkrápět zahrady kolem pavilonu, vlastně umělé oázy," podotýká Lenka Maršálková, manažerka marketingu a komunikace české účasti.

Aby toho nebylo málo, ještě jedno čarování z písku. Přesněji řečeno ze směsi, kde žlutá zrna doplní bioplast z odpadních tuků do náplně trojrozměrné tiskárny v 3D Armu – robotickém rameni. V nich se zrodí stavební bloky pro zahradní terasu. A otcové? No přece Vysoké učení technické Brno, Univerzita Tomáše Bati ve Zlíně a firma Fillamentum.

Rameno nezůstane osamoceno. Naváže na ně robotická linka od firmy PSI, jež čte, jak „mluví rostliny" – tedy jak si vedou s vodou, hnojivem či jak reagují na okolní zvuky a zda by je vzpružila třeba hudba. Á propos 3D. Nepochybně ani další nápad nezapadne, tedy interaktivní stěna osobních 3D tiskáren nové generace od Josefa Průši. Bude chrlit trojrozměrné puzzle, které budou návštěvníci sestavovat na místě do skládačky. Jinak řečeno, ani jediný den, ba co víc, jedinou hodinu, by konečný výsledek neměl vyhlížet stejně.

Hříchem by bylo opomenout světový unikát: mraku z ocelových kapilár připadne prvenství největší skulptury ručně zhotovené z oceli na této planetě. Obr vysoký takřka devět metrů a široký 26 metrů bude chránit návštěvníky před přímým sluncem. Olomoucký sochař Jan Dostál si s ním ve více než 35stupňových vedrech vyhrál takřka tři měsíce a jeho výtvor spolykal devět kilometrů nerezových trubek a 17 tun nerezového materiálu.

Konstrukce pavilonu skončila v dubnu a do rozhodování o konečných úpravách se vložila virtuální realita. Přesněji model převedený do ní, což si vzala pod palec společnost Virtuplex. A má se čím chlubit.

„Díky VR modelu v reálné velikosti mohli autoři architektonického návrhu doladit budoucí podobu pavilonu do nejmenších detailů a zprostředkovat návštěvníkům pocit skutečné prohlídky expozice," vysvětluje Martin Petrovický, šéf a spoluzakladatel firmy Virtuplex. „Příprava virtuálního modelu českého pavilonu našim specialistům na VR zabrala více než 300 hodin," zdůrazňuje. V následujících měsících bude vizualizace českého pavilonu zpřístupněna zájemcům také online.

Československo, a později také Česko, se na Světových výstavách EXPO nikdy nekrčilo v koutě. Už před druhou světovou válkou se blýsklo jako jedna z průmyslově nejvyspělejších zemí Evropy chytrými a tvůrčími lidmi a nápaditou kulturou.

Jako legendární se do dějin zapsal Brusel 1958, kde se malá země uprostřed Evropy nečekaně, ale přesvědčivě vyšvihla mezi nejúspěšnější špičku, možná až na jedničku. Jednoduchý, avšak moderní a elegantní československý pavilon získal v celkovém hodnocení mezinárodní soutěže nejvyšší cenu Zlatou hvězdu a dalších třináct ocenění, zaujala Laterna magika, film Karla Zemana Vynález zkázy, restaurace s českými a slovenskými pochoutkami.

Třebaže oslnivý triumf z Bruselu, kde jsme hráli první housle, se už nezopakoval, noty jsme pozoruhodně vyladili i v Montrealu 1967 a Ósace 1970 a už jako Česko třeba v japonském Aiči 2005 či Šanghaji 2010. Mimochodem: Čechům, už pod taktovkou Jiřího Františka Potužníka, se podařilo proniknout „na bednu", tedy stupně vítězů, v Miláně 2015 s bronzovou medailí.

V Dubaji by Potužník považoval za úspěch, kdyby si pavilon nenechala ujít desetina ze všech návštěvníků EXPO. „Tím chci říct, že pokud přijde dvacet milionů, byl bych rád, kdybychom měli dva miliony lidí. Dorazí-li polovina, budu rád i za ten milion. Potěšilo by mě, kdybychom po EXPO nechali víc než prázdný pozemek. Abychom zanechali vzpomínku na Českou republiku jako na zemi velmi inovativní a nápaditou, kde se dá docela dobře žít, podnikat, studovat, dělat věda," svěřuje se.

O sklenici naplněné z poloviny se pesimista vyjádří jako o napůl prázdné. Optimista ji vidí zpola plnou. Těšme se, že Češi ji budou mít v Dubaji plnou. Nejen vodou vykouzlenou z pouštního vzduchu.