Článek
První polovina večera patřila W. A. Mozartovi. Koncert otevřela předehra k opeře Don Giovanni, K. 572. V rozvážném tempu zněla snad až příliš akademicky, kontrasty se odehrály spíš ve větších plochách než v precizně vystavěných detailech a dramatickém tahu.
Bez přerušení navázal orchestr se Schiffem Mozartovým Koncertem pro klavír a orchestr č. 20 d moll, K. 466. Vyniklo tak motivické, náladové i tóninové propojení obou děl, ostatně časově nepříliš vzdálených, jež Schiff připomněl i doslovnou citací vstupu Komtura ze závěru Dona Giovanniho v sólové kadenci poslední věty.
Interpretace koncertu, který Schiff řídil od klavíru, podpořila předzvěst romantismu v díle důrazem na expresivitu, ve druhé části vynikla precizní sólová hravost, melodičnost a intimita, závěr pak orchestr i sólista vyklenuli do muzikantského entusiasmu sbližujícího Mozarta s Dvořákem. Už první polovina večera tak končila aplausem publika ve stoje.
Právě muzikalita, zaujetí a radost všech hráčů orchestru provázely po pauze provedení první řady Dvořákových Slovanských tanců, op. 46, B. 83. Pro Českou filharmonii je toto dílo jednou ze stěžejních repertoárových položek, známé jsou jeho interpretace pod taktovkou Václava Talicha, Václava Neumanna, Jiřího Bělohlávka i dalších dirigentů. Na letošní Dvořákově Praze zazněla již druhá řada Slovanských tanců v podání Bamberských symfoniků s Jakubem Hrůšou, tedy zahraničního orchestru s českým dirigentem, jenž českou hudbu v cizině systematicky prosazuje. Závěrečný koncert pak dovršil festivalové téma propojení špičkových zahraničních a domácích umělců a těles.
Schiff s Českou filharmonií Slovanské tance doslova roztančil. První řadu otevřel energickým podáním vstupního Furiantu s brilantním zvukem orchestru, v němž pokrčoval i v dynamicky odstíněné a rozvážné Dumce, tanečně pojaté Polce a rozšafné Sousedské. První gradaci vyklenul v temperamentně pojaté Skočné.
Atmosféru domácích plesů připomněla druhá Sousedská, hravost lidového popěvku vynikla v precizně zahrané další Skočné a celý cyklus skvěle završil závěrečný Furiant s tématem střídajícím tóniny g moll a G dur.
Orchestr i dirigent si jednotlivé tance doslova vychutnávali, vynikl jak plný zvuk celého tělesa, tak i legato smyčců, sehranost žesťové i dřevěné dechové sekce, jednotlivá drobná sóla a kontrapunktické hlasy. Slovanské tance zněly dvořákovskou vřelostí, tanečností venkovských kapel i řízností vojenské kutálky.
A především z pódia Dvořákovy síně dýchala autentická radost všech hráčů i jejich dirigenta. Koncert tak znamenal vydařené finále bohatého letošního koncertního maratónu Dvořákovy Prahy.
Může se vám hodit na Firmy.cz