Článek
Naši zemi v nové písni přirovnáváte k domu. Co vás na našem domě nejvíce štve?
Mám pocit, že se teď láme chleba. Obyvatelé domu si uvědomují, že je na nich, jak dům vypadá. Chtěl bych pomoci společnosti chytit příležitost za pačesy, protože mám pocit, že jsme se probudili z letargického snu. Když jsem začal vnímat politiku okolo roku 1998, kdy probíhala opoziční smlouva, tam někde bylo odškrtnuto, že politika se odděluje od občanů a začala se dělat pro sebe. Tady zmizela jakákoliv opozice. Od té doby se propast mezi občanem a politikem začala zvětšovat. Teď lidi začínají politiku zase sledovat, a to je důležitý pilíř demokracie, že se společnost podílí minimálně na kontrole toho, co se děje. Tím se můžeme uchránit dalších zklamání.
Ta vlna tu je, přestože dochází k nálepkování z obou stran, nedělám si iluze, že některá ze stran je lepší, ale především dochází k diskusi. Lidi, kteří jsou zodpovědní za to, aby se domlouvali, místo aby se hádali, jsou ostražitější, a v takovém ovzduší si dovolí daleko méně nás šulit.
Není společnost už moc líná a komerční, aby poslouchala burcující písně?
Myslím, že píseň není tak ostrá. Přestože se tak tváří i klip, tak je v ní obsažena nějaká naděje. Myslím, že už jsme vstali, že těch blanických rytířů je 10 milionů a jsou probuzení. Teď jde o to oživit rytířskou ctnost. Dialog může výt daleko víc tvůrčí v momentě, kdy bude přátelský.
Snažím se nahlížet věci objektivně. Teď jsem viděl dokument Olivera Stonea o Putinovi a musím říct, že to mnou zacloumalo. Zjistil jsem, že je jednoduché věřit jakékoliv straně, protože obě strany tvrdí hezké věci, myslí to dobře. Je pro mě stěžejní, jak se systém chová k opozici, a je velký rozdíl být disidentem v Americe nebo v Rusku nebo v Číně. Je fakt, že jsem pochopil lidi, kteří mi píšou, když kritizuju Rusko a Čínu. Myslím, že ČR by měla být zemí, která opatruje morální aspekt věcí a poukazuje na lidskoprávní situaci tak, jak se to dělalo za Havla. Pak přišel Klaus se Zemanem a obrátili se čistě na byznys, což chápu, ale to není naše pozice.
My jsme malá země, nejsme supervelmoc, která někam přijede udělat mír. Ale můžeme být strážci plamene. To je pozice, která ČR sluší a na kterou mentálně jako národ máme. My jsme strašně dobří lidé. Teď měl kamarád jet k moři a jejich dceři diagnostikovali leukemii. Šel do cestovky, že to zruší, a v cestovce řekli: ne, tady máte kupon a až budete zdraví, tak pojedete. On dal kupon na internet, že ho prodá a peníze dá oddělení, kde leží jeho dcera. A za týden na Facebooku vybral půl milionu korun. Tohle jsou Češi. V momentě, kdy jde do tuhého, tak se dokážeme stmelit a dokážeme být altruističtí. To je věc, na které chci pracovat. Věřím, že každý má nějaké určení. V momentě, kdy na někoho je upřeno světlo pozornosti, tak by to měl použít k otvírání témat.
V písni máte narážku na „Vaňka“, což je Václav Havel. Kolik procent lidí to asi dnes pochopí?
Mám zkušenost, že třeba píšu písničku a skočí mi tam slovo, které nevím, co je. Donutí mě to pídit se po tom. Naše publikum je generačně široké, děti, když něčemu nerozumí, tak se zeptají. Tak by mohly písničky fungovat, že rozšíří obzor.
Co pro vás osobně „Vaněk“ znamená?
Pro mě znamená pokračování linie, které si nesmírně vážím. Já mám doma oltář, kde mám božstva, které mám rád, a zároveň čtyři největší české ikony – Tomáš Garrigue Masaryk, Karel Čapek, Milada Horáková a Václav Havel. Pro mě vždy vítězil aspekt lidskosti v rámci toho, co má člověk dělat na světě. Věřím tomu, že člověk je tvor společenský měl by si uvědomovat, že je nedílnou součástí společnosti. Prostě jednat s ohledem na druhé lidi je přínosné i samotnému jednateli. V momentě, kdy ten aspekt přenáší do věcí, které ho přesahují, což politika je, tak je to ten správný směr.
To pro mě představuje Havel. Může mu být vytýkána spousta věcí, které udělal špatně, ale v určitý moment převzal stát poměrně rychle a musel kolem sebe postavit lidi, kteří mu s tím pomůžou. Že to byl idealista, může být plus i minus.
Vyrovnání pragmatismu s ideálem u kormidla je zdravé. Havel byl skvělý prezident, protože se snažil situaci harmonizovat, uklidňovat emoce. To je pro mě pozice prezidenta. Vstupuje do konfliktu jako smírce. Budoval image státu, která je mi blízká, to je opatrovník hodnot lidství. Vnímám ČR, srdce Evropy, jako kolébku tohoto smýšlení.
Teď čtu knížku od Radky Denemarkové Olověné hodiny a tam píše, že došlo k určité chybě po revoluci. Disent utvořil elitní skupinu, do které pouštěl jen mladé lidi podobného ražení, nebyl úplně otevřen pluralitě. Je důležité vyrovnávat rovnováhu těch pohledů na věc. Je asi přílišný idealismus, aby ta rovnováha byla konstantní.
Neuškodíte si vstupem do těchto témat? U určitých lidí to vzbuzuje nenávist.
To se mi děje. Ale jsem na scéně 11 let a tohle dělám od začátku. Já jsem si nikdy nebral moc servítky. Zároveň se snažím svou pozici využít co nejzodpovědněji. Cítím zodpovědnost, že oslovuju masu lidí, a snažím se v těch věcech orientovat. Některé moje radikálnější výstupy měly odezvu, že se ode mě lidi otočili, protože jsem jim byl proti srsti, nebo si myslí, že umělci by neměli říkat nic. To je nejčastější argument té protistrany.
To je přece nesmysl. Umění vždy zasahovalo do politiky...
A teď politika už zasahuje do umění. Proto je důležité se ozvat. Pozice písničkáře mi vyhovuje a snažím se s nikým nespojovat v rámci financování, mám velkou svobodu říkat si, co chci. To je jedna z nejdůležitějších věcí, které můžu předat dál. Pocit svobody. Ale nesmí to jít do extrému jako pan Filip nebo Okamura, kteří jsou schopní říct, že můžou lhát, protože je svoboda slova. Věřím, že pokud bude společnost nastavená tak, jak je teď, to znamená, že je bdělá ke každému zachvění na politické scéně, tak opravdu se může blýskat na lepší časy.
Může se vám hodit na Zboží.cz: