Bert & Friends: Na začátku byla revolta

Autorem skladeb i textů je Bert. Absolvent pražské Konzervatoře Jaroslava Ježka se jmenuje Albert Romanutti. Dědeček jeho dědečka byl Ital, odtud to kapku cizokrajné jméno. Již řádně zředěná italská krev se v něm prý hlásí skrz náklonnost k tvorbě Ennia Morriconeho či k italským popovým písničkám osmdesátých let.

Povídat si s ním znamená být vtažen do jeho snového světa, aniž by při tom hrála hudba. Je většinou usměvavý, ale když přemýšlí nad odpověďmi, jeho tvář zvážní. Je trochu rozevlátý a své hudbě věří, stejně jako snům či příběhům, které jejím prostřednictvím přináší.

„Styl skupiny Bert & Friends, kterou jsem založil před čtyřmi lety, vychází vlastně z revolty, kterou jsem prožíval už na konzervatoři. Věnoval jsem se tam jazzu a vážné hudbě, ale oba ty žánry mi připadly konzervativní a já v nich šel proti proudu. Když jsem třeba hrál jazz, často jsem si z něj dělal při interpretaci legraci. Prahnul jsem po hudebním surrealismu a po tónech, které jsem tehdy ještě nedokázal najít,“ řekl o vzniku kapely.

Postupně se mu je najít dařilo a s jejich přispěním vznikal zvuk jeho skupiny, který s úsměvem označuje i jako marshmallowový. Je prý růžový a voňavý. Vábil ho a přitahoval, až si ho našel.

„Na formě, se kterou pracujeme, se mi líbí lehkost a fantazie. Je tvárná a lze si s ní autorsky nekonečně dlouho hrát. Je pro mě ideálním prostředkem k vyjádření. Když začnu skládat, pocítím nejprve ten snový svět a v ideálním případě v něm najdu hudební emoci, se kterou jsem se ještě předtím nesetkal. V tu chvíli začnu vznikající písničku takříkajíc namotávat, lapidárně řečeno začnu skládat,“ vysvětlil Bert.

Když to dělá, vyjevují se mu prý rovnou i obrazy, které jsou pak základem videoklipů jeho kapely. Bert je jejich režisérem, a to nejen proto, že jeho představa o nich je jasná, ale i kvůli tomu, že ho fascinuje svět filmu, a takto se do něj pomalu dostává.

„Když jsme s kapelou začínali, hráli jsme více instrumentálně. Vytvářeli jsme nálady na hudebních plochách. V současnosti skládám písničky. Je to dokonalá jednoduchá forma, která má začátek a konec. Navíc mě baví svět singlů, takže napsat novou skladbu je pro mě vždy výzvou,“ konstatoval Bert.

Ve svých textech pracuje s češtinou. Často je nicméně patrné, že slova, která napsaná na papíře tu a tam nedávají jasný smysl, tvoří v písničkách zvuk. Jsou cosi jako další nástroj. Je to záměr, protože jednou z Bertových tužeb při psaní textů je dosažení zvukomalebnosti a lehkosti. Kromě toho nehodlá řešit bolesti světa. Mezi řádky vkládá příběh, všechny ho prý mají.

„Dříve jsem psal v angličtině. Následně jsem zkusil napsat pár českých textů a zjistil jsem, že anglické jsou pro mě méně hluboké. Má výpověď v nich nebyla tak autentická. Do budoucna se jí přesto nebráním, protože mi připadne, že nabízí možnost být zase jinak abstraktní a surreálný. Teď je pro mě ale větší výzva čeština. Je lehčí předat ji českému publiku,“ vysvětlil Bert.

Minialbum SUPR je první kolekce, kterou skupina vydala. Jsou na ní čtyři skladby, jež k sobě atmosférou pasují. Kapela má v repertoáru řadu dalších, ale ty podle Berta zanechávají jinou náladu a fantazijní svět písniček na desce by narušily.

Při poslechu oněch čtyř písní lze tančit jako v mnoha jiných případech. Nejlépe je ale nechat je na sebe působit a snít spolu s nimi. Vestoje i vsedě.