Článek
Je to náhoda, že ve dvou filmech na havlovské téma hrajete jeho milenku? Bylo to v Od cházení, nyní v Havlovi…
Nic není náhoda. Měla bych se nad tím zamyslet. (směje se) Ale vážně, je to asi proto, že takových rolí je spousta, film je odraz společnosti a našeho jednotného a trochu pokřiveného nazírání na svět. Na mnoho hereček role milenky někdy připadne.
Mohla jste k nim přistoupit stejně, nebo to byly zcela odlišné postavy?
Vždy se jedná o ženy. A každá žena touží po lásce, souznění a opravdovosti svého partnera, ovšem každá reaguje na svět jinak. Co se týká postavy z Odcházení, tak Bea byla spíš sen, představa mužů o ženách, taková mú za, zjednodušená žena zbavená všeho, čím se muži nechtějí zabývat. Anna z Havla je naopak žena se vším, co k ní patří.
Pozice milenky je obecně ve společnosti odsuzována, v lepším případě litována. Jak ji vidíte vy?
Neodsuzuji ani nelituji. Každý svého štěstí strůjcem. Já osobně se ve světě s takovými hodnotami pohybovat nechci, takže nad tím nepřemýšlím. Děje se nám to, čemu věříme, co vysíláme do okolí. Nevěra je nedůvěra v sebe, potřeba dodat si víc sebevědomí, touha utéct z nefunkčního vztahu. Asi by se každé takové vysvětlení dalo pochopit. Ale pro mě je nevěra zrada. Především sebe. Je to však jen můj pohled na věc, nikoho nehodnotím.
Ve filmu Havel jako milenka hlavního hrdiny.
Jaký je váš vztah k otevřeným vztahům tak, jak je vidíme ve filmu Havel? Mohou fungovat, nebo je to naivní představa?
Nejsem v kůži jiných, takže mluvím jen za sebe. Absolutně tomu nevěřím. Mně by to rozhodně nevyhovovalo, ale chápu, že mnozí hledají únik ze zaběhnutých kolejí, příčí se jim tabu a pravidla, která společnost nastavuje. Dívají se na nefunkční vztahy plné polopravd a lží, které jsou udržovány pro jakési zdání rodiny, a tak hledají nové cesty. A taky nové, svobodnější vztahy.
Za vší touhle aktivitou je vlastně výchova k sexismu, potlačování lidství, tabu nahoty a přirozených projevů. Je to zoufalý způsob hledání lásky. Lásky k sobě, k druhým, k životu vůbec.
V seriálu Ulice jste naopak za semetriku. Byl to pro vás protiúkol, nebo jste v sobě nějakou část objevila?
Semetriku v sobě skrývá každá holka, není těžké ji objevit. (směje se) Teda pro mě to těžké nebylo! Hrát fúrii je úleva a taky možnost trochu ji obhájit, proč je taková, jaká je… Vždyť všechno má své souvislosti. Baví mě je hledat a dát možnost divákům, aby je se mnou nacházeli a řekli si: Aha, proto ona je taková, už chápu.
Diana z Ulice se charakterizuje jako atraktivní, je ambiciózní a neústupná. Připadá vám ta charakteristika záporná?
Moc příjemná charakteristika to asi není, že jo. Je v ní obsažen boj sám se sebou. Dianu vidím jako jasnou oběť výchovy, kterou nás manipulují naši vychovatelé od dětství.
Barbora Seidlová
Jak nás manipulují?
Že máme plnit představy druhých o sobě samých a podobně. Hezky se na tom vydělává a člověk je chycen v pěkné pasti. Odmala nás učí soupeřit. Začíná to nevinnými hrami typu kdo první sní polívku, je král, kdo doběhl jako první. Stále je třeba něco si dokazovat, vynikat a hlavně uspět podle pravidel druhých, ne podle vlastního vnitřního hlasu. Diana tomu všemu uvěřila, je v pasti, a tak kope kolem sebe. Vlastně mně jí je líto.
Hrajete maminku dospělé dívky, ale lidé si vás pamatují z rolí princezen. Je to pro vás velký přerod?
Vůbec. V divadle hraju ježibabu, dojičku, bio matku. Vždyť je to jen hra!
Jak zvládáte dojíždění po D1 na trase Praha Brno?
Jsem zvyklá cestovat s naším divadlem, takže mi to nepřijde nějak výjimečné. V porovnání s výjezdy na představení z Brna do Chomutova, Vansdorfu, Nového Boru, Trhových Svin či Košic je to takový výlet za humna.
Co vás čeká v nejbližší době?
Pustily jsme se s naším autorským divadlem Maléhry, které tvořím spolu s Danielou a Nikolou Zbytovskými, do tvorby divadelních podcastů na různá témata. Máme zázemí v Brně, v Divadle Bolka Polívky, kde tuhle tvorbu realizujeme. Je to nový způsob, jak oslovovat diváky, v tomto případě posluchače. Zabýváme se různými tématy, zveme hosty, povídáme, čteme příběhy. A taky dokončujeme scénář pro novou tragikomedii, kterou bychom chtěly premiérovat v příští sezoně. No a co přijde, přijde. Vše očekávám s radostí.