Článek
Hráváte spolu často?
Hrzánová: Od inscenací Petra Lébla v Divadle Na zábradlí přes hru Frankie a Johnny ve svitu luny až po Petrolejové lampy a Ženitbu v Divadle na Jezerce – takže poměrně často.
Holub: A ještě také v Carmen a Polské krvi v Divadle v Řeznické v režii Oty Ševčíka.
To, že jste manželé, cítíte na jevišti jako výhodu?
Hrzánová: Jednoznačně ano. Jednak se nám lépe učí text a pak se navzájem známe tak dobře, že odpadají otázky typu: Pane kolego, mohu si na vás takto sáhnout? S Radkem hraju hrozně ráda.
Hra Začínáme končit je o manželské krizi. Máte s ní osobní zkušenost?
Holub: Ne, to vůbec. Nás to spolu pořád baví. Na jevišti i doma.
V čem pro vás bylo zkoušení nejpřínosnější?
Hrzánová: Při všem, co už máme odehrané, je vzácné potkat se s režisérkou typu Lídy Engelové, od níž se herec stále ještě může učit a objevovat nové věci, a to i čistě řemeslně. Je chytrá, vzdělaná, noblesní. A navíc má herce ráda, což je také vzácnost.
Holub: Dokáže nás uvolnit tak, abychom si svobodně dělali svoji práci. Máme za sebou dost inscenací, kde sice režisér byl, ale jako by nebyl. Tentokrát máme pocit naprostého luxusu.
Hrzánová: A nejen režisérského. Lída dokáže pro inscenaci nadchnout celý tým, což je poklona i servisu Divadla Kalich. Všichni jsou usměvaví a milí a dělají svou profesi naplno.
Autor hry je původně herec, takže napsal hercům skvělé příležitosti…
Hrzánová: No především si pro sebe napsal skvěle hlavní mužskou figuru. A jako správný herec-macho myslel víc na sebe než na ženy. O tom svědčí to, že manželku Natalii, kterou hraju, napsal původně pro dvě herečky, a tak se také ve Francii hraje. To ale postrádá vtip.
Holub: Já si to se dvěma herečkami vůbec nedovedu představit. Vtip spočívá v tom, že manžel vidí svou manželku pokaždé jinak, jako starou a mladou. To musí hrát jedna herečka, jedna bytost, jinak to podle mě nefunguje.
Radku, do zkoušení jste vstoupil krátce poté, co jste ztvárnil velmi vážnou roli v inscenaci v pražském Divadle Ungelt…
Holub: A právě tam mě Lída Engelová viděla a nabídla mi jako relax roli v téhle bláznivé komedii. Střídat žánry je pro herce ohromná hygiena a já jsem za ni moc vděčný.
Oba jste už řadu let mimo angažmá. Nebáli jste se toho?
Hrzánová: Na volné noze jsme od roku 1999. Šli jsme do toho vědomě. Kdyby se to nepovedlo, šla bych do zoo krmit zvířata, krájet ryby pelikánům. Už jsem to měla dohodnuté s tehdejším ředitelem pražské zoo Fejkem. Jistě, není to pro všechny, ale nám to vyhovuje.
Život je krátký, a máme-li ho převážnou část prožít v divadle, pak je ideální, když si můžeme vybírat s kým. Strávíme hodně času v autech po zájezdech, ale je to svobodné rozhodnutí.
Holub: Znamená to ale, že musíme vždycky a všude odevzdávat výkon na 100 procent, aby o nás byl příště zájem. Ale na to jsme zvyklí a zaplaťpánbůh musíme zatím nabídky spíše odmítat.