Článek
Není složité vidět v Danym Polnauerovi, dopisovateli českých novin, předobraz samotného autora. Stejně jako v postavách izraelských letců jeho přátele z Prahy, zvláště Johnyho Cohena, který dělá Danymu parťáka. Nebo z Terezína či Osvětimi, jak si po jednotlivých větách říkají lidé bránící Izrael po vyhlášení republiky v březnu 1948 před invazí pěti arabských zemí.
"Krutost plodila krutost skoro bez ohledu na to, co hlásají a čeho se dovolávají židovské nebo nežidovské svaté knihy. Dala se na to téměř bez vady aplikovat Archimedova poučka, že těleso ponořené do kapaliny vytlačí tolik tekutiny, kolik samo váží. S hrubostí a krvelačností je to asi stejné," píše Lustig v knize řadící se k těm, v nichž píše o vězních vyhlazovacích táborů, jak dokážou žít po válce.
Proměnil se v ní jeho styl. Jako by vystřeloval věty dialogů z palubního kulometu. S vědomím proměny čtenářského vkusu nedopřeje chvíli oddechu. Přesto v dialozích vyslovuje charakteristiku Johnyho spolubojovníků Džinžího, Gideona Ewalda Osera, kuchaře Atlase nebo Johnyho milé, Jemenky Deborah, které on láskyplně říkal Kleopatra.
"V očích Johnyho Cohena bylo zase dítě i stařec," vystihuje autor proměnu lidí uniknuvších holocaustu, který však získal své pokračovatele. "Už s Magdou Wilderovou věděl, že kdo zabije, je jiný, než byl, dokud nezabil," říká na jiném místě.
Nikdo z jeho hrdinů se nezbaví svých prožitků, jako ona Magda z Budapešti, nebo lidé z jiných měst a zemí, kdy zbyli často z širokého příbuzenstva jeden dva. "Co je to spravedlnost? Holoubek bílý, který uletěl?" ptá se Lustig. Odpovědět si musí čtenář, který má šanci přijmout jeho postavy za své.
Arnošt Lustig: Nemáme na vybranou Euromedia Group - Odeon, 208 stran