Článek
Jakého se vám v Cannes dostalo přijetí?
Podskalská: Krásného. Přihlásila nás sem škola, a jakmile jsme byli přijati, festival si s námi začal pravidelně psát. Dostali jsme veškeré pokyny, při příjezdu bylo všechno včetně hotelu zařízeno. A hned jsme měli s ostatními soutěžícími studenty společné seznámení, kde byla úžasná atmosféra. Kolegiální a přející, vůbec ne rivalská.
Co vás kromě projekce ještě čeká?
Podskalská: Focení, účast na jednom z galapředstavení hlavní soutěže, oficiální večeře.
Podskalský: Ve smokingu a s motýlkem, žádná kravata! Holky mají být ve večerních šatech. Striktní dress code nám nařídili, dokonce zdůraznili, že nesmíme mít ani hezké tenisky. Je to vlastně docela příjemné, člověk má najednou pocit, že ho berou vážně.
Jak váš film, variace na pohádku Rudé boty, vznikal?
Podskalský: Ta pohádka má spoustu verzí, jednu napsal dokonce Hans Ch. Andersen. My jsme ty verze četli a pak jsme vytvořili vlastní. Snažili jsme se v ní vyjádřit téma závislosti, posedlosti.
Podskalská: V každé verzi znamenají titulní rudé boty něco jiného. U Andersena to je marnivost, za kterou je hrdinka potrestána. My se rozhodli pro téma závislosti, boty mohou symbolizovat jakoukoli závislost od alkoholu a drog až třeba po čokoládu.
Vybrali jste lidovou pohádku a zvolili folklorní stylizaci. Není to pro vaši generaci neobvyklé?
Podskalská: Mám naopak pocit, že i díky globalizaci se zájem o folklor v mé generaci probouzí. Mladí lidé chtějí znát své kořeny, dozvídat se o lokální historii, kulturním dědictví. Mám spoustu kamarádek, které se samy od sebe začaly kolem dvaceti let zajímat o folklor a tradice, vyšívají, chodí tancovat lidové tance. Myslím, že to začíná být nový trend. A já jsem už během bakalářského studia zjistila, že se mi s pohádkovou látkou pracuje dobře.
Podskalský: Myslím, že vždycky je dobré mít základ, od kterého se člověk může odrazit. Náš dramaturg Ivo Trajkov, který vede na FAMU katedru střihu, nás učí, že existuje sedmatřicet typů příběhů, ne víc.
My jsme tedy zvolili pohádku, tři měsíce jsme psali scénář a pak jsme asi tři čtvrtě roku rozkreslovali záběry.
Podskalská: Měli jsme celý film vymyšlený dopředu, Matěj stříhal už storyboardy a teprve potom jsem já začala animovat. Nikdo nechce týden animovat záběr, aby pak střihač půlku vyhodil.
Určitě už jste viděli filmy dalších soutěžících. Jaké si dáváte šance?
Podskalský: Pro nás je splněný sen to, že jsme tady. Na nějaké ceny vlastně vůbec nemyslíme.