Článek
V České televizi nedávno skončil úspěšný seriál Devadesátky. Jak na ta léta vzpomínáte?
Pro mě to byla skvělá doba. Byl jsem malý, když přišla sametová revoluce. Vždycky k tomu ještě říkám: my, co jsme zažili devadesátky, poznáme sr... na dva kilometry. Otevřel se trh a objevilo se na něm leccos. Nastal velký boom televizní produkce, zábavy, což nás oslnilo.
V pražském Stavovském divadle se představil jako esenbák Frída v inscenaci Kouzelná země. Roli Fízla hraje Pavel Batěk.
Mohli jsme se v tom donekonečna hrabat. Kolem nás šla svoboda, kterou jsme vnímali. A já jsem se ji teprve učil chápat. Není asi divu, v listopadu 1989 jsem byl prvňák. Mám-li to shrnout, největší osobní změna pro mě v tu dobu nastala asi v tom, že ve druhé třídě jsem už neříkal: soudružko učitelko, ale paní učitelko.
Asi se vám po tom ani nestýskalo.
Po tomhle ani ne. Ale vyloženě jsem trpěl, když jsem přišel o možnost chodit na lampionové průvody. Ty byly, viděno dětskýma očima, hrozně fajn. Několikrát jsem se proto mámy ptal, kdy zase nějaký průvod bude, a asi napotřetí, když mi odpověděla: za půl roku, jsem začal tušit, že lampiony v mém životě skončily. Přišly naštěstí jiné zábavy.
K nim patří v pozdějších letech jistě herectví. Máte vystudovanou JAMU, dělal jste i doktorát. Část vašich známých rolí ale není zrovna ze škatulky „intelektuál“. Zmíním majora Josefa Korejse v Devadesátkách, Josefa Dostála v Zátopkovi.
Oba jsou Josefové, co? Ale vyloženě za neintelektuálské bych ani jednu roli neoznačil. Oba mají jistě i kladné vlastnosti. Major Korejs je schopný policista, pravda, dost ambiciózní, ale svou práci dělá opravdu dobře.
Mrázek, Pitr, kolotočáři a politici. Seriál ČT o 90. letech si nebere servítky
Chce tak za ni slyšet i slova uznání... A Josef Dostál je dokonce rodinný přítel Zátopkových, ale zároveň musí nějak vyjít s režimem, v němž žije. Snaží se uhájit své místo, pozici ve straně, zároveň na kamarády nezapomíná. Snaží se poprat s tlakem, který na něj jde ze všech stran. Není to žádný démon...
Máte tedy v hereckém portfoliu i ty intelektuály?
Mám, například básníky... I když vím, že fyzické vzezření mě hází jinam, zdání klame. Jsem zvyklý o rolích, o projektech, které dělám, přemýšlet. A chcete na tohle téma jednu vtipnou historku?
Chci.
Když se se mnou seznámil režisér Mirek Bambušek, který mě režíroval před lety na divadle, taky nevěděl, kam mě má zařadit. Přiznal se pak, že si myslel, že jsem svářeč. Na herce mě prý netipnul.
Herce nadchlo, že jako strážmistr Topinka plní část svých povinností na koňském hřbetu.
Možná, že mám, já rodilý Ostravák, tenhle plebejský look v genech. A podle něj mě taky režiséři obsazují, do rolí úředníků, funkcionářů, policistů...
A horníků. Pamatuji si vás ze seriálu sKORO NA mizině. Byl jste někdy v dole?
S tátou, když jsem byl malý. Ale že bych tam zašel ve svém volném čase? To asi ne. On i ten zmíněný seriál se v dole netočil. A jsme-li u dolů, tam se točila Dukla 61, kterou – podobně jako Zátopka – taky režíroval David Ondříček. Natáčení pod zemí jsme si užili v ní.
Pojďme k divadlu. Mluvíme spolu v kavárně pražského Divadla Na zábradlí, ale vaší domovskou scénou je blízké Národní divadlo. Proč se scházíme právě tady?
Protože máme poblíž zkušebnu, kde právě nastudováváme jedno divadelní představení. Jdu vlastně z práce...
Robert Mikluš: Kdo z nás někdy není jako Topinka
Do Prahy přijel slavný režisér Arthur Nauzyciel a Národní má na podzim uvést jeho hru. Ještě si vybírá lidi, které „zaměstnává“. A je to vážně zajímavá práce. Velká změna oproti věcem, které probíhají v češtině.
Říkáte v češtině. Ta hra bude v češtině?
Bude. Ale přípravy, velká jejich část, probíhají v angličtině. Což nás, herce, nutí vybočit ze stereotypů, které máme naučené, zavedené. Pan Nauzyciel má na vše vypracovanou speciální metodu, díky níž nemusí ani hercům přesně rozumět, co říkají. Pracuje s ní po celém světě.
Když jsme u těch cest. V kinech běží Mimořádná událost, diváky vyprávění z neovladatelné lokálky zaujalo. Kdy jste jel naposledy vlakem?
Někdy v lednu. Vlakům se určitě nevyhýbám. Máte v nich ten luxus, že můžete dohánět za jízdy resty. Vyžívám je hlavně pro cesty do Ostravy, Olomouce a Brna, kde mám část rodiny.
RECENZE: Plodková a Chmela v crazy motoráku. Méně satiry, více bláznů
A nedávno jsme byli s kamarády, dcerou Violkou a dalšími dětmi na výletě nedaleko Prahy. Jen motoráček, který hraje důležitou roli ve zmíněném filmu, jsme nevyužili. Na místo jsme šli pěšky, zpátky do Prahy jsme se vraceli moderním dvoupatrovým vlakem.
Omlouvám se, ale tenhle film jsem ještě neviděla. Co v něm hrajete?
Poradce hejtmana, který se snaží z události vytěžit nějaké politické body pro svého šéfa. Připravuje mu kampaň a v události vidí možnost, jak se udržet u moci na další čtyři roky.
Třeba to bude další nominace na České lvy. Letos jste ji získal za vedlejší roli ve snímku Okupace. Jak vidíte své šance na vítězství?
Upřímně řečeno? Bylo by to velké překvapení. Ve hře jsou výkony, velká jména velkých herců. Pro mě je úspěch, že jsem se do nominace vůbec dostal. Nebudu se ale teď kvůli ní plácat po ramenou, jak jsem dobrý...
Roli Emila Zátopka Václav Neužil nastudoval dokonale jak po fyzické, tak vnitřní stránce.
Naopak kdybych mohl jednoho Lva dát, tak bych ho dal Vaškovi Neužilovi. Vím, jak se na Zátopkovi nadřel. Byl jsem u toho. Jeho výkon je výjimečný. Míra energie, kterou do role vložil, je na české poměry nebývalá. A kdybych měl ještě jedno Lva, dám ho Davidu Ondříčkovi. Zaslouží si ho.