Producent Jiří Konečný: Jen peníze vám zajímavý film nezaručí

Často se to plete s produkčním.... Používá se i souhrnný výraz produkce, což je z pohledu většinové společnosti asi jedno, ale pro filmaře je důležité to pojmenovat přesně. Producent/producentka je otcem či matkou celého projektu.

Z hlediska formálního je v nejvyšší hierarchické pozici. Zajišťuje realizaci projektu, shání prostředky, dělá zásadní kreativní rozhodnutí, rozhoduje o tom, zda se vše bude vůbec vyrábět... Má i důležitou roli v autorství. Což se obecně přisuzuje režisérovi, podle mě správně, ale z hlediska procesu je důležité, aby vztah mezi režisérem a producentem byl vyvážený.

Tohle je obvyklý pohled na mou profesi. Je hodně neúplný, jde o redukování na jednu ze složek mé práce. Ano, peníze sháním, ručím za jejich investování, utracení, i jejich návratnost těm, kteří projektu věřili. Na druhou stranu, i když peníze seženete, nemusíte natočit dobrý, zajímavý film.

Právě tohle taky odlišuje dobrého producenta od špatného. O tom, jak bude snímek úspěšný, se rozhoduje na kreativní úrovni. Musíte vědět, co a kdy udělat, vědět, jaká je nálada ve společnosti, zda se tenhle herec, tahle herečka hodí pro tuhle látku. Musíte vědět, jak bude vypadat střih. Najít nejlepší plakát, zvolit dobrý název filmu a tak dále...

Napadá mě příměr: je to jako, když si stavíte dům. Vy přece nejste jen ten, ta, kdo shání peníze, architekt za vás taky všechno neudělá. Vy, jako investor, si ho najmete a chcete, aby se vám dobře bydlelo. Podobné je to s producentem. Jen architekta střídá režisér, jiné filmové profese. Jako producent dáváte filmu i výslednou tvář.

Asi každého napadenou endorfiny, ale těch asociací je v něm hned několik. Vedle hormonů radosti, něčeho pozitivního, je Endorfilm spojený s mým jménem Konečný: end or film. Když se takhle jmenujete, celý život se konfrontujete s tím, že něco končí. Naopak film je proces. V angloamerickém světě ještě napadá lidi často asociace s planetou Endor z Hvězdných válek, na které žijí moji oblíbení ewoci (fiktivní rasa malých dvounohých stvoření - pozn. red.).

Tohle se hlavně pořád mění. (Smích) Přesné statistiky v hlavě nenosím.

Ony hlavně patří konkrétním tvůrcům. Mají je doma filmaři, již se na nich podíleli. Producent získává jen ty nejvýznamnější typu Oscar, Český lev. Tam získává cenu za nejlepší film, režisér za nejlepší režii. A tím zase neříkám, co je míň, co je víc. Jen systém vysvětluju.

A kde své ceny mám? Některé ceny mám, přiznám se, ještě nevybalené, v krabicích. Jiné, klasicky, v kanceláři. Na polici mi tam stojí i Český lev.

My jsme se vzájemně našli. Dali jsme se dohromady. Sešli jsme se lidsky, po tvůrčí stránce v jeden okamžik, kdy já jsem hledal tvůrce, on hledal producenta. Měli jsme i společné spolupracovníky, mimo jiné střihačku Janku Vlčkovou, která nás do určité míry propojila.

Nejdůležitější je, co s vámi film osobně udělá, to nejde měřit a často ani sdělit. Měřitelné hledisko je, kolik lidí přijde na film, zda je to hit. Můžete se tak na vše koukat čistě komerčně, bez ohledu na kvalitu snímku se na něj prostě chodí. Pak jsou tady jiné pohledy.

K nim patří kvalita filmů, jež pak zase získávají ceny bez ohledu na to, že třeba komerčně úspěšné zrovna nejsou. Mají nadčasovou hodnotu, jsou pro společnost důležité, vynikají po umělecké stránce...

Já jsem si dobrovolně vybral druhou skupinu. Vnímám film jako autentické svědectví, konzervant dobové atmosféry, skutečnosti, jak žijeme.

Jak jsem řekl, vnímám podobné filmy jako „kulturní statek“. Něco, co tady být musí a co by nevzniklo bez dotací, finanční podpory státu. Je to jako s divadlem, výtvarným uměním, taky si často na sebe nevydělají. Kulturu musíte pěstovat, bez ní nebude stát na vysoké úrovni.

U kraťasu je to tak jedna ku jedné, dle mého máme šanci. A Atlas ptáků? Tam je konkurence tak silná, že si budu vážit každého Lva, co dostaneme. Považuju to ale za míň pravděpodobné.