Článek
Letos jste byli na turné v Jižní Americe. Jaké bylo?
Vynikající, některé koncerty byly docela velké, přišlo na ně více než tisíc lidí. Vystupovali jsme v Brazílii, Chile a Argentině a jako vždy jsme si turné v Jižní Americe vychutnali. Klasický metal je u tamních hudebních fanoušků v poměrně velké oblibě. Lidé tam hodně poslouchají třeba i naše krajany Helloween či Rage.
Kapelu jste založil v roce 1980. Jak jste si tehdy představoval její budoucnost?
Založil jsem ji, protože jsem chtěl být rocková hvězda. To byl můj cíl. A v určitém smyslu mám pocit, že se mi to i podařilo. Mohu koncertovat v zahraničí, nahrávám alba, lidé naši hudbu poslouchají a přicházejí na koncerty.
Sice nejsem žádný Axl Rose ani Alice Cooper, ale takhle mi to stačí. Mám svůj život rád. Moci se živit jako hudebník je pro mne největší dar.
Bál jste se někdy, že už to nebude možné? Například na konci devadesátých let se skupina na čtyři roky rozpadla.
V devětatřicetileté kariéře samozřejmě nastaly momenty, kdy jsem se obával, že už jsme skončili. Úroveň našeho úspěchu v čase kolísala. Zažili jsme dobré i těžké časy. Vždy jsem ale věřil sám sobě i kapele, takže jsem zkusil něco nového a vždy jsme přežili.
Která léta s kapelou pro vás byla nejkrásnější?
Já byl nejvíc nadšený v roce 2010, kdy jsme slavili třicáté výročí koncertem na festivalu Wacken Open Air. Přehráli jsme tam celé album Tunes of War a vzniklo DVD nazvané The Clans Are Still Marching. Pro mne to byl vrchol mé kariéry.
Už máte promyšlené oslavy čtyřiceti let, které vycházejí na příští rok?
Určitě uspořádáme slavnostní koncert. Ještě promýšlíme, kde bude, nicméně už nyní pracujeme na nových písních, abychom u příležitosti výročí vydali album. Zatím se scházíme každé dva týdny a dáváme dohromady nápady. Jde nám to velmi dobře, vlastně už u řady písní pracuji na textech.
Co vás v současné době nejvíc motivuje?
Pořád je to jen láska k hudbě. Když mi bylo dvanáct, dal jsem se ve škole dohromady s kapelou, jež hrála coververze. Od té doby jsem si přál být muzikantem a hrát hard rock a heavy metal. Vždy to bylo jediné, co jsem chtěl. Hudba mi pomáhá každý den.
Loni jste vydali devatenácté album The Living Dead. Co se vám na něm nejvíc povedlo?
Je jiné než většina předchozích, daleko víc progresivní. Užil jsem si proces jeho vzniku a mám radost, že se líbí i našim fanouškům.
Kapelou Grave Digger prošlo mnoho hudebníků. Bylo to spíš obtížné, nebo byly časté změny v sestavě i přínosem?
Od začátku jsem měl přesnou představu, jaká by měla kapela být. Měl jsem vizi a všichni s ní vždy nesouzněli. Je to ale jako v manželství – někdy najdete toho pravého, někdy ne. Občas byla čerstvá krev osvěžující, jindy mi bylo líto, že to s někým nedopadlo. Nyní už jsme pár let v poměrně stabilní sestavě.
Může se vám hodit na Zboží.cz: