Naďa Válová, Bára Basiková a Michal Horáček oprášili český šanson

Představuje její hlasové dispozice v nejrůznějších polohách, k čemuž jí texty Michala Horáčka skýtají řadu příležitostí. Autorem hudby většiny písní je Petr Hapka, jedna je z pera Ivana Hlase. Dvě nové složil Jiří Najvar a jednu Hynek Koloničný. S Basikovou pak Válová nazpívala skladbu Vidíš tu hvězdu?

Horáček: Je to profilová deska Nadi Válové. Po mém soudu by bylo hříchem pominout písně, které zpívá léta. U šansonu je důležité, aby se zpěvačka s písničkou sžila a aby ji pak prezentovala tak, že jí její příběh budou posluchači věřit.

Naďa se mnou odehrála minimálně sto koncertů, na kterých s námi zpívali i další její kolegové. Zněly tam písničky, které si přála zpívat také. Jednou z nich jsou Havrani na sněhu. Je to taková zvláštní skladba na pěti tónech. Zatímco pro jiné autory by byla příliš jednoduchá, Petr Hapka si ji takto dovolil napsat. Jako nevystudovaný skladatel měl svá pravidla, a ta mu umožnila stát se osobitým autorem.

Na desce jsou ale i nové písničky, které vybrala producentka Bára tak, aby takříkajíc držely s těmi Hapkovými. Pohrdla velkým a složitým aranžmá, jsou naopak velmi střídmá, a vsadila na hlas a výraz Nadi Válové.

Zajímavostí je, že písničky jsou nahrané bez střihu. To znamená, že si Naďa stoupla k mikrofonu a nazpívala je v celku. Na debutantku, která má minimální zkušenosti se studiovou prací, je to úžasný výkon.

Válová: S Petrem jsme se znali a já ho nesmírně ctila a zbožňovala tak, jak jen zpěvák může zbožňovat skladatele. Zpívat jeho písničky a natočit je pak na album, mi bylo ctí. Nechtěla jsem se v nich s nikým měřit. Toužila jsem je jen zpívat a být při tom maximálně přirozená. Mám jiné cítění, jiný hlas a mám odžité úplně něco jiného, než měl Petr Hapka.

Basiková: Málo lidí ví, že zhruba devadesát procent skladeb Petra Hapky, které jsou na desce, Naďa zpívala už předtím. Některé napsal přímo pro ni. Je jejich interpretka, ale protože ji nikdo až tak nezná, k posluchačům se dostaly v podání Hapky nebo jiných interpretů. Výběr písniček na desku tedy není žádná recyklace. Upřednostnili jsme ty, které má zažité a mnohokrát je už zpívala.

Byť jsou na albu šansonové písně, Naďa je zpěvačka, jejíž stylový záběr je širší. Podle mě u nás nemá ve svém způsobu interpretace konkurenci.

Basiková: Požádala mě o to vydavatelská společnost Warner Music. Podnítila jsem její zástupce k tomu, aby album vydali, a pak jsem byla požádána, jestli bych se ujala role producentky. Mám-li to říct v nadsázce, bylo mi sděleno, že když jsem to celé spískala, ať se o to i postarám.

Řekla jsem, že pokud to bude v mých silách, ráda se toho zhostím. Byla jsem totiž přesvědčena, že tak výjimečná zpěvačka, jako je Naďa, si album zaslouží.

Horáček: Ano. Napsal jsem dokonce ještě další dva, ale narazili jsme na problém, který dříve nebo později musel přijít. Není tu už Petr Hapka.

Scéna se změnila, snížil se počet skladatelů, kteří jsou schopni psát písničky pro někoho jiného, a my tím pádem těžko hledali lidi, kteří mé texty zhudební. Nakonec jsme objevili Jiřího Najvara, skladatele vážné hudby, který se ujal dvou.

Že už mezi námi Petr Hapka není, vnímám hlavně ze svého pohledu jako problém. Rád bych chystal koncepční desky, ale jako textař k tomu potřebuju skladatele, který mi bude uměleckým partnerem.

Nejde nakonec ani tak o to, že Hapka zemřel. Jde o to, že se, z mého pohledu, neobjevily další silné osobnosti.

Mimochodem, existují ještě další dvě hotové skladby, ale ty se nelíbily Báře. Jako producentka rozhodla, že na albu nebudou. Nezapadaly jí tak docela do konceptu nahrávky. Respektuju to, protože je to její odpovědnost. Mám je ale schované. Pokud budu s někým chystat desku, kterou budu i produkovat, tak si je nejspíš prosadím.

Basiková: Chtěla jsem, aby bylo kompaktní, aby bylo šansonové. Skladby Jiřího Najvara a Hynka Koloničného mi přišly vedle těch dalších adekvátní. Nechtěla jsem, aby vznikl stylový guláš.

Horáček: Problém je, že se u nás jednou nastavily věci tak, že český šanson je to, co skládá Hapka. A tak si řada lidí myslí, že to, co napíše někdo jiný, už není ten pravý šanson. Musím říct, že jsem Báře to rozhodování nezáviděl.

Válová: Šanson je pro mě to, co mám za sebou, co znám, kde se umím pohybovat a čemu rozumím. Zpívám o tom, co jsem si odžila a co mi takříkajíc prošlo rukama. Proto je pro mě šanson v podstatě jednoduchý. Jsem v něm doma.

Druhá věc je, že miluju zpěvačku Evu Olmerovou. Spousta lidí říká, že mám podobný hlas jako ona. A stejně tak mám podobný život, který je přece jenom trochu těžší.

Válová: Třeba v tom, že pracuju v restauraci, v podstatě je to klasická hospoda. Dokážete si asi představit, jak se ženě dělá v prostředí, kde jsou od určité hodiny chlapi pod vlivem alkoholu a ve svých projevech nejsou všichni vybíraví. O tom je ostatně na desce písnička Černá.

Horáček: Představte si, že v té hospodě chodí po place skvělá zpěvačka, která roznáší pivo. Musí přitom čelit spoustě narážek. Myslím, že je to dost těžký život. Zvláště když to trvá patnáct let.

Válová: Už jsem podala výpověď. K 30. červnu bych s tím chtěla skončit. A doufám, že se budu moci věnovat jenom muzice.

Basiková: Byl to nápad lidí z vydavatelské firmy. Přišli s tím, že by nebylo od věci, kdybychom si na albu s Naďou zazpívaly spolu. S tématem textu pak přišel Michal.

Horáček: Napsat ten text přitom nebylo snadné. Zadáním byl duet dvou dam. Duety jsou většinou milostné, ale já nechtěl psát milostný duet mezi dvěma ženami. Vznikl tedy jakýsi rozhovor mezi dvěma dospělými lidmi. Silnou věc z té písně nicméně dělá především to, že spolu Naďa a Bára úžasně ladí.

Basiková: Pokud bude toto úspěšné, rádi bychom, aby Naďa na svém druhém počinu vzdala hold zpěvačce Evě Olmerové, kterou má ráda a jejíž písničky na koncertech zpívá.

Válová: S programem s jejími skladbami koncertuju už deset let.

Může se vám hodit na Zboží.cz: