RECENZE: Více melodiky a rozmanitosti Rammstein

I z řad tradičních příznivců se totiž začaly ozývat hlasy volající po nějaké změně, a toužila po ní i sama kapela. Navíc nebylo deset let staré album příliš úspěšné, a tak se Rammstein dostali do tvůrčí pasti. Nutno podotknout, že to nezastavilo jejich koncertní jízdy. Předvádějí na nich neopakovatelnou podívanou a disponují přitom dostatečným počtem kvalitních skladeb na to, aby fanoušky naživo nenudili.

Na novém albu se tedy rozhodli přijít s určitými změnami, nerozhodli se ale opustit komfortní a úspěšnou zvukovou zónu. A tak lze opět Rammstein z písniček poznat, nejpozději v okamžiku, kdy začne zpívat Till Lindemann. Na druhou stranu ubrali důraz na agresivitu a vsadili více na melodické pěvecké linky. Jejich kolekce je ve srovnání s minulými více popová, a ani v textech už není tolik provokací. Nahrazují je nadsázka a drobná zazlobení.

Úvodní singl Deutschland vyvolal v souvislosti s výpravnou podobou videoklipu různé reakce. Na dlouhé ploše se v něm kapela prošla německými dějinami, přičemž připomněla i holocaust. V textu Lindemann zpívá, že Německo miluje a současně nenávidí, a tak bylo třeba upozornit na negativní léta historie země i obrazem. Kompozice má pro Rammstein charakteristické ostré riffy, elektroniku i delikátní hru piana v závěru. Na úvod alba je jasně řečeno, s kým má posluchač tu čest.

Ve skladbě Radio se Rammstein inspirovali osmdesátkovou elektronikou skupiny Kraftwerk a z těch dob si vzali i nosnou melodičnost. Ke zvuku uvedené kapely se vrátili i v písni Weit Weg. Je to však experiment v bezpečných hranicích dosavadního zvukového života skupiny.

Zeig Dich je tematicky o proviněních kněží, což prozrazují chorály v úvodu a teatrální dramatičnost písně. Provokativně vyhlížející skladba Sex je opatřena slovy o tom, že žijeme jen jednou, máme rádi život, máme rádi lásku a máme rádi sex. Ve výrazné a agresivní Ausländer zase Lindemann v textu žadoní o to, aby mu milá dala šanci, byť je cizinec.

Osobitou atmosféru má písnička Puppe. Její temnotu a napětí dokresluje text o tom, jak osamocený člověk trhá hlavu panence a „nedělá mu to dobře“. Nejzajímavější na desce je nicméně Diamant. Má podobu metalového šansonu a Lindemann je v něm mimořádně osobitý. Je to jakási pointa jeho uměleckého příběhu o tom, že nikdy nebyl dobrý zpěvák, vždy ale byl skvělý deklamátor a majitel robustní barvy hlasu.

Když vytrhneme album Rammstein z kontextu diskografie skupiny, dojdeme k tomu, že je nápadité, řízné, nenechávající posluchače v klidu, zvukově dotažené, emotivní a příjemně melodické. V konkurenci rockové doby bez problémů obstojí. Pokud je zasuneme mezi ostatní desky z diskografie kapely, představuje sice krok správným směrem, ale nejsilnější písně Rammstein na něm nejsou.

Hodnocení: 80 %

Může se vám hodit na Zboží.cz: