Článek
Díky své výborné angličtině hraje i s Prague Shakespeare Company. Anglicky si v roce 2017 poprvé zahrál postavu Marka ve hře britského dramatika Dennise Kellyho Po konci světa. Nyní se k ní vrací česky v pražském Divadle Bez zábradlí, kde bude mít premiéru 31. května.
Co vás na Kellyho hře tak zaujalo, že jste se k ní zatoužil vrátit?
Je pro herce fantastickým materiálem, je dynamická, má dobře napsané postavy i vztahy. Psaná je současným hovorovým jazykem a má velice lidský příběh. A já rád interpretuju text, předávám dál příběhy. To všechno Kellyho hra splňuje. Dělat takový text je radost.
Inscenace, kterou jste hrál anglicky v Divadle Na prádle v režii Dereka deWitta, a česká verze v režii Tomáše Mašína jsou asi dost odlišné. Už pro různost obou jazyků…
Mám anglickou verzi ještě dost zažitou, ale tým, který připravuje českou verzi v Divadle Bez zábradlí, mi pomáhá soustředit se na aktuální českou inscenaci. Práce na ní je intenzivní, ale i otevřená názorům každého z nás, takže mě zkoušení moc baví.
A co se týče jazykové odlišnosti, je pravda, že obě verze jsou dost rozdílné. Originál hodně pracuje s vulgaritou, mnohem víc, než je český divák zvyklý, což řeší i překlad Tomáše Loužného. A my jsme ho ještě v tomto smyslu dál upravovali.
Karel Heřmánek ml. a Sarah Haváčková, představitelé hlavních rolí ve hře Po konci světa.
Postava Marka není zrovna kladná. Jak jste si k ní hledal vztah?
Na té hře je hezké, že ani jedna z postav není černobílá. Takže i Marek má velmi lidské polohy a já se budu snažit, aby diváci pochopili motivace jeho jednání a mohli jít s ním, aby jim bylo jasné, že jsou svědkem jednoho velkého nedorozumění. Právě v té lidskosti je mi Marek blízký. Jistě v tom hraje roli i to, že už jsem ho hrál a měl čas ho pochopit.
Ale pravda je i to, že po každém představení jsem si musel dát čas, abych z něj vystoupil a začal se zase chovat jako Karel, a ne Marek. Tahle role člověka dost stráví.
Jaké postavy máte nejradši?
Když si vzpomenu na Leopolda Hilsnera, také velmi nejednoznačnou postavu outsidera, tak si uvědomuji, že mi často nabízejí podobný typ rolí. Ale rozhodně si nestěžuju, protože jsou to postavy herecky vděčné, daleko víc než vyložení klaďasové. Takže je mám rád.
Vaší partnerkou ve hře Po konci světa je Sarah Haváčová. Je to vaše první spolupráce?
Na jevišti ano, ale poprvé jsme se potkali na natáčení televizního seriálu Polda, kde jsme si herecky padli do oka. Pak Sarah viděla anglickou inscenaci Po konci světa a byla z ní nadšená. Takže jsem ji celkem logicky oslovil ke spolupráci na české verzi.
Sarah je velmi poctivá a svou profesí zaujatá herečka, což je mi velmi sympatické. A ve hře, jako je tato, je partner, se kterým si na scéně rozumíte, moc důležitý.
Karel Heřmánek ml. se chystá na velkou divadelní roli.
Čeká vás kromě divadelní práce nějaké zajímavé natáčení?
Vrcholí přípravy na zajímavý projekt pro Českou televizi, který se začne natáčet v září. Ale zatím o něm nemůžu mluvit. Opět půjde o postavu nejednoznačnou, na kterou se těším.
Absolvoval jste divadelní školení v New Yorku. Co vám dalo?
Hned po ukončení DAMU jsem strávil v New Yorku intenzivní semestr na Lee Strasberg Theatre and Film Institute, kde jsem zjistil, že se divadlo nebo film dají dělat i jinak, než jak jsem byl z DAMU zvyklý. Byli jsme vedeni k ansámblovému a režírovanému divadlu, zatímco v New Yorku jsem musel projevit daleko větší samostatnost, vycházet jen ze sebe a z toho, co mě ovlivňuje. To pro mě bylo nové.
Ale hodně mě to naučilo, a když jsem po návratu začal spolupracovat s Prague Shakespeare Company, uvědomil jsem si, že pracují na podobné bázi. Začal jsem si být víc jistý sám sebou, víc o věcech přemýšlet a být za výsledek zodpovědný.
Teď jsem byl s pauzami v New Yorku dva roky a opět to byla ohromná životní i umělecká škola. Hrál jsem tam v pár nezávislých projektech, za což jsem hodně vděčný, protože tam není snadné získat hereckou práci. V neposlední řadě tam nikoho nezajímalo, že jsem Karel Heřmánek mladší. Být sám za sebe je osvobozující.