Článek
Skladby George Gershwina a Johna Williamse v programu řízeném skladatelem filmové hudby a dirigentem jsou obvyklé. Proč ale zazní i díla Stravinského a Schönberga?
To souvisí s kulturní tradicí Los Angeles. Ve třicátých letech odešlo do USA z Evropy vedle řady skladatelů i mnoho výkonných umělců. Mnozí skončili v orchestrech losangeleských filmových studií, protože to bylo skvěle placené. Nastartovalo to rozvoj s mnoha koncerty, na kterých pak zazněly i skladby Stravinského a Schönberga.
Znamená to, že oba psali i filmovou hudbu?
Stravinskij byl sice najat studiem 20th Century Fox, ale ke spolupráci nikdy nedošlo. Asi se nedokázal smířit s tím, že film je médium, kterému se musíte podřídit. Schönberg se od něho lišil. Chápal dobře, o čem filmová hudba je, a měl ji v podstatě rád. Byl to ale příliš velký skok v jeho kompozičním stylu, takže se spíše staral o výchovu mladých autorů. Můj otec nebo Max Steiner u něj studovali a tvrdili, že byl vynikající učitel, svědomitý a sečtělý.
Jak to vůbec bylo s vaším otcem a filmem?
Můj otec Alfred byl zakladatelem a hybatelem zlatého věku americké filmové hudby. Do Hollywoodu přišel z New Yorku v roce 1930 na pozvání Irvinga Berlina, začínal ve studiích Charlieho Chaplina. V té době se dral do popředí zvukový film a on společně s Maxem Steinerem, Franzem Waxmannem a dalšími vytvořili z filmové hudby umění. Otec dvacet let vedl hudební sekci 20th Century Fox a je také tvůrcem známé znělky té společnosti.
David Newman míří do Prahy.
A co znamená filmová hudba pro vás?
Kvalitní filmová hudba je pro mě jednou z nejvyšších forem umění. Bylo to někdy zpochybňováno těmi, kteří si to nikdy nezkusili. Pokud máte v ruce opravdu kvalitní partituru, blíží se absolutní hudbě koncertních podií.
Našel byste v pražském programu ještě další paralely?
Například Concerto in F George Gershwina je v typicky gershwinovském duchu vystavěno na swingových kabaretních melodiích filmu třicátých let a na úžasné práci s rytmickými figurami. Mimochodem, pro klasicky školené orchestry je to velmi nelehká parketa, kde se od hráčů očekává ohromná flexibilita a uvolněnost mysli.
Ovlivnil váš otec i Johna Williamse?
Williams začínal jako klavírista v orchestru 20th Century Fox v době, kdy otec vedl nejen hudební oddělení Fox, ale i orchestr, se kterým natočil stovky snímků. Johnovi v začátcích pomohl stejně jako Jerrymu Goldsmithovi a dalším skladatelům druhé poloviny dvacáítého století.
John je typickým produktem toho, co můžeme nazvat Fox Music. Je symbiózou toho, co tam bylo tak unikátní - nejen skladatelé, ale i hudebníci, dirigenti, aranžéři, archiváři, korepetitoři, právníci. Všechny je řídil a najímal můj otec. Jistě, byla i další filmová studia, například Warner Brothers, ale mladí lidé měli rádi mého otce, který jim zase rád pomáhal, takže nejlepší šli do Foxu.
Vedl jste i program na záchranu historických snímků při Sundance Institutu Roberta Redforda. Jak jste se k tomu dostal?
S Robertem jsem se potkal na jedné akci na podporu tohoto programu Sunrise. To bylo ještě v úplných začátcích, Sunrise vznikl pro Sundance Film Festival 1989 a já jsem napsal téměř sto minut hudby pro tento populární americký němý snímek z roku 1927. Hudbu hrál živý orchestr, projekt si vyžádal devatenáct orchestrálních zkoušek, ale ohlas byl mimořádný.
Co říkáte dnešnímu vývoji filmové hudby?
Dnes se filmová hudba přesouvá do světa technologií, kdy se spíše než s hudebním materiálem, experimentuje se zvuky. Redukuje se na dvě dobře rozpoznatelná většinou rytmická témata. To dává příležitost skladatelům, kteří by dříve neměli šanci se uplatnit.
Ale jsou zde i aspekty, které mi dělají radost, třeba větší akcent na humor. Myslím, že humor, mládí a fenomén hudby formují i celkově novou tvář Los Angeles.