Hlavní obsah

RECENZE: Kafka Band pomalu vystupuje z kruhu

Právo, Jaroslav Špulák

31. 3. 2019, 14:06

Skupina Kafka Band je zvláštní úkaz. Vznikla před lety v podstatě na zakázku, jež se vázala k výstavě komiksových zpracování knih Franze Kafky. Protože byl pod jedním komiksem podepsán i český výtvarník a hudebník Jaromír 99, byl požádán o složení muziky k vernisáži v Německu. A on na ni přivezl rovnou celou skupinu.

Kafka Band je kapela spojená zatím spíše s divadlem.

Článek

V roce 2014 vydal Kafka Band album Zámek. Neslo hudbu k divadelnímu představení, měla ho doplňovat, posilovat a posouvat. Výsledek byl zajímavý, leč těleso bylo na hudební scéně přece jenom spíše jakousi raritou.

Před několika dny vydal Kafka Band nové album Amerika. Protože je inspirováno Kafkovým nedokončeným románem Nezvěstný, nastoluje to dojem, že je skupina výlučně spjatá s prací slavného literáta a klíčové je pro ni být takříkajíc v jeho službách. Vyloučeno to není, přece jenom bez nabídky hrát na vernisáži výstavy spojené s jeho dílem by nevznikla.

Tato skutečnost by mohla vést k tomu, že hudební fanoušek nebude brát Kafka Band nadále až tak vážně, nebude po něm prahnout na hudebních festivalech a nepůjde na jeho samostatný koncert. Jenže to by bylo krátkozraké.

Členové kapely se totiž na novince z kafkovského kruhu trochu vymaňují. Jistě, napojení zůstalo, ale kniha Nezvěstný je pro písničky především inspirací. A zatímco debut Zámek byl dosti akustický, nahraný na nástroje, které v době příběhu knihy existovaly, Amerika nejvíc čerpá z elektroniky. Zvuk Kafka Bandu se tak zásadně změnil.

Kromě toho je album mnohem více písničkové, než byl jeho předchůdce. Jsou na něm, pravda, promluvy spisovatele Jaroslava Rudiše, který vládne uchu lahodící němčinou a přibližuje jak fragmenty Kafkova díla, tak i myšlenky jím inspirované. Od nich nicméně vede cesta ke skladbám, v nichž se Kafka Band prezentuje jako regulérní skupina.

Jeho písničky tentokrát mohou stát prakticky bez výjimky samy o sobě, mají klasickou stavbu, průběh, atmosféru i gradaci. Jsou navíc pocitově různorodé, takže vedle úvodního, náladu nastolujícího New Yorku či divoké Jiu Jitsu Frau je na albu baladická Cesta, devadesátkově laděná Gott Oder Teufel (to proto, že zpívající Jaromír Švejdík je poznávacím znamením soundu skupiny Priessnitz, která byla v devadesátých letech velice výrazná), taneční A-O Gmbh či bezmála výpravná Amerika.

Druhé album kapely tedy vytáhlo do boje o fanoušky klubové hudební scény. Stojí za ním zkušení autoři, hudebníci i producenti, kteří na něm na pomyslný stůl sázejí své profesní trumfy, stále ctí tematický rámec, a dávají tak k dispozici muziku, která je přinejmenším zajímavá.