Článek
Jednotné scéně dominuje torzo barokního chrámu s lavicemi a kazatelnou, do něhož jsou vsazené atributy jednotlivých balad – žlutě zářící obilí, led, sekera, planoucí svíce, dým či projekce. A také herci jakožto nedílná součást komponovaného obrazu.
Každá báseň má své herecké protagonisty, kteří v dalších baladách slouží jako chór. Služba kolektivnímu duchu inscenace je velmi důležitá, a pokud z ní kdokoli vypadává ve prospěch sólového projevu (nejpatrněji Iva Janžurová), působí to rušivě.
Od Světáků po Pelíšky aneb 10 českých filmů, které byste měli vidět
Inscenaci otvírá soustředěný a prožitý přednes Záhořova lože Františka Němce. Nastolí téma provinění a svědomí, jež prolíná všemi baladami. Zlatý kolovrat se z hravé odlehčenosti mění v hororovou tragédii, Vodníka ztvárňuje Csongor Kassai jako napůl zvířecí, děsivé stvoření, nicméně se schopností lidského utrpení. Holoubek zaujme výrazně výtvarným pojetím.
Jan Bidlas přednáší Erbenovy verše s pochopením a krásnou dikcí.
Kukučka a Trpišovský kouzlí s iluzí, snovostí i krutostí pohádek. Jejich Kytice se opájí krásou, jež ale občas sklouzává i k pouhé ornamentálnosti, pokud neslouží smyslu a formě Erbenova textu. Mechanické poletování Dívky vzduchem ve Svatebních košilích rozbíjí cyklickou formu balady, ve Štědrém dnu je text rozsekán na kusy podobné ledové tříšti na scéně. A v závěrečném návratu Záhořova lože s poselstvím odpuštění ruší text akce v popředí.
Herecký ansámbl napříč generacemi odvedl na přednesu Erbena velký kus práce. Kromě jedinečného Františka Němce si s ním výborně rozumí i Jana Preissová jako zlá macecha ve Zlatém kolovratu, Jana Boušková coby zlomená matka v Dceřině kletbě, po smyslu a s precizní dikcí tlumočí verše Jan Bidlas.
Erbenův verš prověří nemilosrdně každého. Múzické herectví Anny Fialové tak srážejí špatné sykavky, Lucie Polišenská občas chybným akcentováním slov ruší strukturu verše, dobře si vedou Jana Pidrmanová i Pavla Beretová.
Hudba Petra Kalába umocňuje inscenaci živočišnou naléhavostí a temností. Zapojení folkloru ne vždy s baladami ladí, například drsnou Dceřinu kletbu zbytečně lyrizuje. I tak je ale Kytice titulem s velkou emotivní i myšlenkovou působivostí, jaký na jevišti Národního divadla citelně scházel.
A konečně je tu i rodinné představení, jež přibližuje jedno z nejkrásnějších děl české poezie všech dob jazykem přístupným všem.
| Karel Jaromír Erben: Kytice |
|---|
| Úprava SKUTR (Martin Kukučka a Lukáš Trpišovský) a Ilona Smejkalová, režie SKUTR, scéna Jakub Kopecký, kostýmy Simona Rybáková, hudba Petr Kaláb. Premiéra 28. února v Národním divadle, Praha |
Hodnocení 80 %
Může se vám hodit na Zboží.cz: