RECENZE: Tichý zabiják. Volker Kutscher použil tep doby k vlastnímu příběhu

V Německu tehdy existovalo několik filmových společností, a ty měly, stejně jako osobnosti tehdejší kinematografie, na nástup nového fenoménu rozdílný názor. Prezentovaly jej v tisku i soukromých diskusích, a Kutscher tento neklid doby do své knihy, jež vyšla poprvé v roce 2009, přijal.

Napsal detektivku, ve které zahynou tři slavné filmové herečky, pokaždé podivným a zavrženíhodným způsobem. Komisař Gereon Rath se chápe vyšetřování a s ním i jeho kolegové u berlínské kriminálky, ti, kteří mu jsou nakloněni, i ti, kteří mu přízeň neprojevují.

Kutscherovu knihu charakterizuje více linií detektivní práce, ať už se týkají případu, který se zpočátku detektivové zdráhají přijmout jako řádění sériového vraha, anebo mimopracovních aktivit Ratha. Angažuje se totiž jako soukromé očko ve vztahu k lidem, kteří mu mohou přinést užitek, což z něho mezi knižními detektivy nedělá sympaťáka první třídy. Spíše opatrného kariéristu.

Má nicméně velmi dobrou intuici, a proto si dokáže udržet náklonnost nejenom svých nejdůležitějších nadřízených (to v příběhu), ale nejspíš i čtenářů (to v literatuře).

Kutscher vytvořil detektivní postavu, ke které je těžší najít cestu, nicméně pokud se to stane, ona se za to bohatě odvděčí svými činy i myšlenkovými pochody. V Tichém zabijákovi třeba i laskavostí, když se ujme psa po jedné ze zabitých hereček.

Mimochodem, ve svém volném čase Rath mimo jiné pracoval, na přání svého otce, pro tehdejšího starostu Kolína nad Rýnem Konrada Adenauera. Tato skutečná historická postava se v knize objevuje na krátký čas, nicméně je dalším důkazem toho, jak spisovatel Kutscher proplétá skutečnou historii se svou detektivní fikcí.

Je nadto dobrý vypravěč. Přestože má kniha bezmála šest stovek stran, jen málokdy se její spád zpomalí v rozvleklých úvahách či planých dialozích. Autor je ve své práci důsledný, úvahy i dialogy dokončuje a nenechává po nich otazníky či nejasnosti.

Přesto je to kniha méně napínavá, než by se slušelo. Její problém je v tom, že čtenář nejspíš poměrně záhy odhadne, odkud fouká vítr, autor mu ostatně mnoho možností nedává, a v závěru už pro něj čtení nemusí být tak napínavé.

Tichý zabiják je druhá Kutcherova detektivka, která v českém překladu vyšla. V roce 2017 to byla Mokrá ryba. V Německu se už v té době natáčel na motivy knih s Gereonem Rathem seriál Babylon Berlín. Od 19. ledna bude uváděn na ČT2.

Hodnocení: 75 %

Může se vám hodit na Seznamu: