Článek
Film režiséra Donovana Marshe s Gerardem Butlerem v hlavní roli jako by k nám přiletěl strojem času z osmdesátých nebo začátku devadesátých let. Dříve by v tom mohli hrát třeba van Damme, Lundgren či podobný výkvět.
Snímek si Marsh naplnil chlapáckými řečmi, neohroženými tvrďáky, výbuchy a střelbou. Obsahuje také absolutně nulový smysl pro humor a pronášejí se tu se zaťatými zuby patetická klišé.
Bezelstně béčková zápletka sleduje americkou ponorku, která jde zachránit jinou ponorku a přimotá se k puči v Rusku. Zlotřilý generál docela snadno zajme prezidenta a laškuje s rozpoutáním třetí světové války. Speciální tým Američanů ale dokáže dobýt budovu, kde ho drží – obránců je málo a jsou zcela neschopní – ruského prezidenta odvedou na ponorku, kde se s Američany kamarádí a společně zabrání jaderné apokalypse.
Gerard Butler ve filmu Hunter Killer (Útok z hlubin)
I superponorka může mít dírku.
Přesně jako v horších filmech o Vietnamu nechybí ani „hrdina-vraceč“, který se po boji dostal k záchrannému vozidlu a může jet domů, ale v poslední chvíli řekne ne a vrátí se, protože kamarád s prostřelenou nohou leží na nepřátelském území. A tak se tam úplně sám a bez vybavení vrací, aby ho odnesl na zádech a cestou ještě všechny postřílel. Rozdíl spočívá v tom, že ve starých filmech na něj čekal vrtulník značky Bell a zde je to ponorka.
Běžné nesmysly, jakože Rusové mezi sebou mluví anglicky, jsou už jen třešinkou na absurdním dortíku Útoku z hlubin. Nejlepším řešením pro film by bylo předělat ho na parodii a obsadit Borata do role ruského prezidenta, ale teď už je asi pozdě.
Celkové hodnocení: 50%