Článek
Štolba už nepůsobí jako klasický písničkář, byť jím v základu stále je. S kapelou v zádech znatelně posílil zvuk jeho skladeb. Jsou mocné, plné, rozehrané, přitom jim vždy sluší okamžiky, kdy se v nich v popředí objeví zvuk akustické kytary. Muzikanti jsou s ním pevně propojeni, proto lze směle konstatovat, že Pekař je už kapela.
Písničky jsou upřímné, jejich příběhy prožité a jejich úvahy osobní, ať už jde o ty vážnější (1+1=1) nebo vtipné (Bigamista). Texty jsou funkční, a když se v nich objeví víceméně básnické obraty (Na cestu poslední), získávají vzdušnost a větší lehkost.
Celkově jsou přesto melodie písniček na desce méně výrazné, než tomu bylo na debutu. Štolba totiž místy trochu zápolí i s tím, aby z nich odehnal určitý stereotyp, například Jestli a Múzy mají dost podobné sloky.
Obal Pekařova druhého alba Výpověď.
Jde na to autorskou rozvážností i aranžérským vkladem, především však výrazem. V jeho rejstříku se pohybuje od poloh jemných (Kafe, Na cestu poslední) přes otevřené (Dvě duše, Jestli, Továrna na hvězdy) až po ty naléhavé (Co když, 1+1=1), přičemž je s oblibou a lehkostí mísí na ploše jedné písně.
Každopádně má osobitý výraz. Jeho hlas, v němž se vedle civilního písničkářského „vypravěčství“ často projevuje příjemné rockové „nakřápnutí“, má takto charakteristický cejch, podle kterého není těžké ho identifikovat.
Vhodně si pak vybral hosty. Sharlotta sice v písni Co když (s příliš dlouho se opakujícím sloganem) v podstatě jenom pomáhá v refrénu, ale souzvuk obou hlasů dává této naléhavé písničce další emoci. Hostující slovenský zpěvák Michal Žitňanský z kapely Zoči Voči dodal písni Múzy svým příjemným hlasem svěžest.
Léta letoucí se říká, že druhé album je pro zpěváky a kapely rozhodující. Štolbova Výpověď přes uvedené výhrady prokázala, že tento muž místo na zdejší hudební scéně nesporně má.
| Pekař: Výpověď |
|---|
| Warner Music, 40:32 |
Hodnocení: 70 %