Článek
Přední česká sopranistka Martina Janková, působící převážně v zahraničí, na něm s klavíristou Ivo Kahánkem a Ensemblem FLAIR představila moravskou lidovou píseň v původním znění i úpravách Leoše Janáčka.
V jednolitém hudebním proudu na sebe navazovaly písně v prosté i rafinované sazbě za doprovodu cimbálového souboru vedeného Janem Rokytou, případně sólového cimbálu Petra Zeteka, a klavíristy Ivo Kahánka. Toto spojení mimo jiné ukázalo, jak geniální a vůči lidové písni citlivé jsou Janáčkovy klavírní aranže, které naprosto organicky obstojí vedle originálu.
Operně školený hlas Martiny Jankové se přirozeně snoubil s dalšími sólistkami, vycházejícími spíše z lidové interpretační tradice, Ludmilou Vaškovou a Klárou Blažkovou. A to zejména proto, že Janková, sama rodačka z Lašska, zpívá tamní písně sice temperamentně, ale nikoli operně, s velkým citem, vroucností i vtipem, což ji pojí s oběma kolegyněmi. Ensemble FLAIR se projevil jako výborně sehrané a muzikalitou oplývající těleso, empaticky ladící se všemi ostatními účinkujícími.
Na koncertu se podílel i Ensemble FLAIR, Ludmila Vašková a Peter Zetek (v lidových krojích zprava). Zcela vlevo Ivo Kahánek a Martina Janková.
Dobře zkomponovaný program tak plynul v příjemné návaznosti, která posluchače vytrhla z všední reality do světa podmanivých, líbezných, veselých i teskných melodií a poetických textů. Zcela organicky do něho zapadly i tři skladby z Janáčkova klavírního cyklu Po zarostlém chodníčku, nádherně zahrané Ivo Kahánkem.
Před koncem, jenž patřil temperamentnímu společnému podání písně Muzikanti, co děláte, zazněl pěvecky prožitý duet Martiny Jankové a Jana Rokyty v písni Toto je ten chodníček. Závěr koncertu pak zapůsobil jako vytržení z příjemného snu.
Prostředí Čechovny i celého liteňského areálu včetně krásně upraveného parku, což je jen jedna z položek záslužných akcí pro záchranu liteňského zámku skvělého produkčního týmu vedeného Ivanou Leidlovou, přispělo k působivému dojmu ze zakončení Festivalu Jarmily Novotné nemalou měrou.