Článek
Díla expozici zapůjčila knihovna Václava Havla a jejich výběr provedl fotograf Ondřej Němec, který stejně jako Škácha dokumentoval dění kolem našeho disentu v sedmdesátých a osmdesátých letech. Vystavenou obrazovou kolekci doplňuje tvůrcova stylizovaná fotokomora vytvořená Petrem Šálkem s přístroji na vyvolávání snímků. Kromě toho je na ní i jeho portrét. Ovšem to hlavní, co vytváří výstavu, jsou samozřejmě fotografie z oněch tragických dnů horkého srpna 1968.
Zachycují první chvíle vpádu vojsk do ulic hlavního města a jsou postavené na vizuální konfrontaci umouněných a nic nechápajících obličejů okupantů s odhodlanými či rozhořčenými tvářemi obyčejných lidí, kteří brání své město, svou zemi. Jejich zbraněmi jsou však pouze hrdost či odvaha.
K jejich dokreslení jsou vidět na mnoha momentkách i transparenty zhmotňující to, co si občané tehdy mysleli a mnozí myslí i dodnes. Téměř surrealisticky působí snímek U sochy sv. Václava, na kterém je vidět pouze část podstavce jezdecké skulptury. Na něm jsou lidé s vlajkami, a především mnoho nápisů. V azbuce, angličtině i češtině, jako by chtěly demonstrovat Komenského vizi otevřené brány jazyků.
V davu vyfotil i Kaplického či Bobka
Při pozorném prohlížení snímků lze na některých vystavených fotografiích objevit i tváře slavných či známých lidí. I oni totiž přišli podpořit své spoluobčany. Obrázky toho, jak rezignovaným tvářím vojáků něco vysvětluje atlet Emil Zátopek, jsou známé od mnoha jiných autorů.
Škácha však v davu objevil třeba semaforského zpěváka Pavla Bobka s transparentem, jeho přítele architekta Jana Kaplického hrozícího pěstí či hluboce zamyšleného herce Pavla Landovského.
Výstava tedy demonstruje nejen události, které se staly v srpnu 1968, ale i fakt, že umělci mohou, někdy dokonce i musí, být angažovaní. To platilo tehdy a platí to také dnes.