Článek
„Ve světě hudby se pohybuju od třinácti let, kdy jsem začala chodit do hudebky na zpěv,“ říká Buociková Právu. „První kapelu jsem založila v patnácti. Byla holčičí a jmenovala se Where’s the Food?!“
Už tehdy začala skládat vlastní písničky, což jí vydrželo dodnes. „První jsem napsala někdy ve čtrnácti. Byla to obyčejná tříakordová pankovka a jmenovala se Paralen. Tenkrát se mi totiž líbily punkové kapely, které hrály hodně nahlas, a sdělovaly tak světu svůj názor. Měla jsem pocit, že nějakou takovou písničku musím také složit a vykřičet ze sebe, co mě štve,“ vzpomíná na své autorské začátky.
Když po několika letech usoudila, že kapela Where’s the Food?! stagnuje, rozhodla se z ní odejít. V roce 2014 odehrála několik koncertů ve formaci The Loons a následně začala působit jako sólová zpěvačka. Roku 2015 se zúčastnila vyhledávací pěvecké soutěže SuperStar, ve které se dostala mezi posledních třicet.
Eliška Buociková zatím jako sólistka koncertovala spíše komorně.
„Myslím si, že většina soutěžících věděla, do čeho jde, zatímco já tam přišla s naivní představou, že celá soutěž bude takové přátelské setkávání nad muzikou. Brzy jsem pochopila, že to je o něčem úplně jiném a že se vlastně nechci dostat do velkého světa českého šoubyznysu, protože nevyhovuje mé povaze. Byla to pro mě zkušenost, zjistila jsem, jak v tak velkém projektu věci a vztahy fungují, ale není to svět pro mě,“ přiznává.
Natočila písničky Padaly hvězdy a Tajný noci, v roce 2016 vystoupila na festivalech Mezi Ploty či Broumovská kytara a nahrála ještě singl Schizofrenní vztahy. Začátkem roku 2017 absolvovala dvouměsíční turné s kapelou W.A.F. a v létě se vydala s kytaristou Martinem Burešem na týdenní buskingové turné po Evropě.
„Momentálně s Martinem vystupujeme v komorní verzi ve dvou, ale v nejbližší době chci dát dohromady novou kapelu. Na Votvíráku budu hrát s kapelou, kterou jsem poskládala z kamarádů muzikantů a moc se na to těším,“ říká.
Není zatím jasné, jakou písničku natočí coby svůj nejbližší singl. K dispozici jich má několik a v hlavě nosí řadu dalších nápadů. Čekají ji konzultace s producentem Danem Frimlem, jenž bude na realizaci písně pracovat s ní.
„Nevím, jestli je to problém, nebo je to dobře, ale k tomu, abych napsala nějakou písničku, která nebude úplně hloupá, musím něco prožít. Nefunguje to u mě tak, že ji takříkajíc vysedím, musí za tím být nějaká silná emoce, jež mi dá impuls k tomu něco napsat. Každá má píseň je o tom, co jsem zažila nebo cítila,“ dodává nadějná písničkářka.