RECENZE: Metanol je studií lidské chamtivosti a nezodpovědnosti

Metanol na tuto ideu seriálu v zásadě navázal, ale kromě toho se ještě mimořádně přibližuje i k viníkům, kteří na přelomu srpna a září roku 2012 pustili na Moravě na černý trh s nezdaněným alkoholem láhve obsahující jedovatý metanol. Více než padesát lidí tím zabili a dalším zhruba sto třiceti těžce poškodili zdraví, přičemž směsi namíchali tolik, že by dokázala usmrtit přibližně sto padesát tisíc lidí.

Při filmové „rekonstrukci“ stále ještě doznívající kriminální kauzy se tedy tvůrci maximálně snažili držet faktů, ale zároveň se jim podařilo stvořit živou a přesvědčivou psychologickou studii hlavních pachatelů, ať už jde o míchače Fulína a Sikoru, za jejichž jmény se skrývají skuteční viníci Fian a Křepela odsouzení na doživotí, nebo hlavního distributora Malotu, ve skutečnosti Vaculu, který o smrtící příměsi ve svém zboží nevěděl a odpykává si patnáctiletý trest.

Vynikající jsou David Máj coby Fulín, přitroublý, ale ambiciózní a činorodý taťka od rodiny, který si zatouží na rozbujelém černém trhu s alkoholem také něco vydělat, a Lukáš Vaculík jako nemluvný a uzavřený kšeftař Malota, jenž si navzdory své skepsi, opatrnosti a varovným signálům nenechá ujít příležitost nabízet prodejcům alkoholu láhev levněji než ostatní překupníci.

Tomáš Bambušek pak v roli Sikory stvořil gaunera, jehož ovládá chamtivost snad ještě víc než jeho zaměstnance Fulína. Hlavně mu přebujelé sebevědomí našeptává, že on z jakéhokoli problému vždy vybruslí, a tak se o možné následky „geniálně jednoduché“ dedukce opřené o informace z internetu nehodlá starat, dokud nezačnou umírat lidé a Malota na něj neuhodí.

„Kšeft je svatej“ je však motto, které je vlastní úplně každému, od stánkaře po majitele velké likérky, kteří čile obírají stát na daních, a o malé ryby, jež se na nich přiživují, se nezajímají, dokud se neobjeví první mrtví.

Vedle pachatelů a systému, který to vše umožnil, film zároveň podobně detailně vykresluje oběti. Zejména pak tragédii obyčejné rodiny z havířovského sídliště, jíž dominují svým hereckým výkonem v postavách matky a dcery Veronika Freimanová s Kristýnou Podzimkovou. Z představitelů mužů zákona, kteří vládnou druhému dílu, kdy nad míchači spadne klec a vypukne horečné pátrání po otráveném zboží, pak stojí za pozornost především výkon Vasila Fridricha.

Režisérka Tereza Kopáčová se opírá o výbornou kameru Pavla Berkoviče a výrazný podíl na vyznění filmu má i hudba Davida Hlaváče, která nejenže zdůrazňuje a dotváří náladu, ale svou zřetelnou a přiznávanou inspirací u Hanse Zimmera a filmu Sherlock Holmes pomáhá vtisknout konání Fulína se Sikorou přesně odměřenou dávku ironie. Zejména v případě prvního dílu významně dotváří jeho groteskní ráz, kdy neuvěřitelná hloupost pachatelů kontrastuje s tragickými následky jejich činů.

Hudba však pomáhá i rytmu a tempu filmu. Táhne vpřed například pasáže, které formou klipu zobrazují šíření jedovatých láhví a jejich nové oběti. Vyprávění se v těchto fázích nejen zpomaluje, ale množstvím postav si zároveň nárokuje zvýšenou pozornost a může i ztěžovat orientaci.

Vyznění filmu škodí i slabší místa v hereckých výkonech, zejména ve druhém dílu, a to asi i více než zmíněné problémy se strukturou. Nicméně v obou případech jde s ohledem na celek spíš o přehlédnutelné než závažné nedostatky.