Článek
Bruselská premiéra se odehrála v prázdném prostoru odsvěceného gotického chrámu Les Brigittines. Wim Vandekeybus při tvorbě představení počítal s tím, že Archa se může v prázdný prostor proměnit též.
„Nová premiéra vlámského choreografa Wima Vandekeybuse je výzvou k divácké aktivitě,“ uvedl ředitel Archy Ondřej Hrab. „Neexistuje zde žádné rozdělení na jeviště a hlediště. Diváci se volně pohybují v prostoru a tanečníci mezi nimi. Jejich expresivní pohyb se náhle promění v intimní rozhovor. Tanečník mluví tiše jenom k vám, ale kolem jsou další svědci. Jste ještě divákem, nebo naslouchajícím aktérem,” dodal s tím, že se v jednu chvíli se paralelně odehrává několik akcí a nikdo z diváků během představení neprožije stejný příběh.
Ultima Vez patří k nejvýznamnějším souborům moderního tance, pozornost na sebe upoutala choreografie What The Body Doesn´t Remember, kde tanečníci pracovali na hraně rizika, když po sobě házeli tvárnicemi. [celá zpráva] In Spite Of Wishing And Wanting s hudbou Davida Byrna z Talking Heads zase ukazovalo mužský svět i s jeho agresivitou a Blush byl o studu.
V posledních letech se choreograf Wim Vandekeybus začal zabývat aktuálními problémy. Radical Wrong ukazovalo na potřebu mladší generace bouřit se za každou cenu a jak tato vzpoura ústí v násilí. [celá zpráva] Speak Low, When You Speak Love uvedený v nepříliš šťastném překladu Nekřič, když vyznáváš lásku, ukazovalo, jak se láska mísí se sexem, žádostivostí a násilím v klasickém spojení vysokého s nízkým. Předposlední Mockument zase varoval před samozvanými spasiteli. [celá zpráva]