Článek
Galerie již některé z vystavujících v minulosti představila. Jde v první řadě o zakladatele stuckismu (má základ ve figurální malbě či v abstrakci a odporu ke konceptualismu) Charlese Thompsona a představitele výrazné figurativní tvorby Joea Machina. V jeho případě je potěšitelné, že si z osobní návštěvy Prahy přinesl i uměleckou inspiraci, kterou zhmotnil na dvou obrazech, které jsou součástí kolekce vystavených děl.
Akryl na plátně Pražský Golem pojal moderně. Rabbiho Löwa ještě zdobí obvyklá vizáž, ale mytická postava siláka už nemá s hliněnou figurou nic společného. Připomíná spíše robota smontovaného z ocelových plátů.
Z druhého obrazu se dívá výraznýma modrýma očima herečka Aňa Geislerová. Rudě ohnivý plamen vlasů hoří na jejím bělostném těle, ale nestravuje ho. Herečka vypadá jako antická bohyně.
Ženu bohyni si vzal coby model i stuckista a neokubista Eamon Everall. Obraz nazval Betsabé podle biblické femme fatale, milenky a pozdější manželky krále Davida. Kompozice s ležícím, smyslně rozvaleným ženským aktem v popředí mírně připomíná kultovní dílo Jana Zrzavého Kleopatra nebo Sen od Henriho Rousseaua.
Téměř každý z vystavených tvůrců někoho připomíná či nepřímo z něj vychází. V oleji Čí je to sen? od Williama Balthazara Rose snadno identifikujeme rukopis Marca Chagalla, romantické zamlžené pohledy na římské reálie či nábřeží Temže Anny Keen, která byla přítomna na vernisáži, mají kořeny v Turnerových inverzních motivech a Jonathon X. Coudrille rozhodně nezapře okouzlení surrealistickými čaroději Salvadorem Dalím či Maxem Ernstem.
Malířka Anna Keen u svých obrazů na vernisáži výstavy.
Současné britské umění nelze chápat jako hnutí impotentních kopistů. Tvůrci si spíše berou určitý prověřený styl coby ideový fundament a rozvíjejí ho moderním způsobem.