Článek
Oceňovaný autor miluje protiklady. V oné Pohádce nešlo vůbec o fiktivní, dětem určený příběh s dobrým koncem. Byť dospívajícímu klukovi, který se může jmenovat Petr, ale jehož jméno se čtenář nakonec nedozvěděl, otec vyprávěl příběh o bílé královně, princi a královi plujících na zádech žab. Oba však žijí na okraji společnosti, nakupují bez placení, přesto nejdřív malý chlapec, později dospívající muž touží po něčem trvalejším.
Dívka jménem Sus je už řádně identifikovaná. Využívá toho, že je malá a nezajímavá. Je jí devatenáct, přitom vypadá na dvanáct. I v jejím světě existuje otec, který je ve vězení kvůli údajné vraždě své ženy. A Sus se chystá na pomstu, aby pykal za vše, co nejen jí a nejen v opilosti kdysi udělal.
Ráda se dívá na animovanou pohádku Lví král, přitom nemá slitování ani sama se sebou. Hašiš, který konzumuje a prodává, aby měla na živobytí, jí občas zatemňuje mysl. Nejvíc ji však ovládají běsy vyvolané zneužíváním dětí, ať už jde o ni, nebo o nejbližší kamarády.
Nový knižní počin dánského prozaika Jonase T. Bengtssona.
Jonas T. Bengtsson nedává rozhřešení. Hledí kolem sebe na svět, který není ani moc k životu. Olga Stehlíková v doslovu mluví o renesanci žánru realistického románu, který využívá i prvky románu psychologického. Autorovi však zjevně nejde o plnění pomyslných šuplíků kategorií literární vědy. Hledí kolem sebe sice jako nezúčastněný pozorovatel, nicméně beznaděj mu píše skoro každou řádku.
Takový je i osud Susina bratra, který se dějem mihne. Střepina z granátu, jenž ho zasáhl v Afghánistánu, mu vyplnila skoro celou lebku. A ve snu, když s ním hlavní postava promlouvá, ji prosí o smrt z milosti.
Je to chmurný svět, v němž je dáno žít hrdinům příběhů Jonase T. Bengtssona. On přitom nekreslí fiktivní apokalypsu. Hledí směrem, kam se tzv. slušný člověk odmítá dívat. Veřejnost však jeho pohled citlivě vnímá.
I proto sklidil úspěch film režiséra Thomase Vinterberga Submarino (2010), natočený podle stejnojmenné Bengtssonovy předlohy. Je to depresivní příběh dvou bratrů uprostřed alkoholismu, drog, kde naděje příkrov reality nedokáže prorazit.
Prozaikovi hrdinové nejsou vymyšlené postavy z iracionálního světa. Představují postavy z nastaveného zrcadla, které není ani trochu zdeformované. Zdeformované jsou naopak osudy lidí, kteří nejsou s to překovat determinaci prostředí, v němž se narodili. A které je vychovalo. Možná i to je jedna z odpovědí na otázku, proč je Bengtssonovo dílo tak ceněné.
Může se vám hodit na službě Zboží.cz: