Článek
V úvodu knihy napsal jakési motto, které popisuje charisma coby výjimečnou lidskou vlastnost vyznačující se osobním kouzlem. Je to určité vodítko a klíč, jak jeho černobílé či barevné snímky chápat. Podstata toho, jak portrét vizuálně uchopit, tkví v proniknutí do nitra focené persony i letmém nahlédnutí do tvůrčího procesu.
K tomu velmi dobře pomáhá mikropříběh, jenž každou kapitolu doplňuje. A tak lze zjistit, že titulní portrét herce Johnnyho Deppa vznikl i díky autorovu malému synovi, že portrét fotografa Jana Saudka ho stál osm let úsilí a portrét slavného fotografa Antona Corbijna, jenž fotil kapely Depeche Mode a U2, vznikl nenadále a Zika za ním musel okamžitě přijet do hotelu.
Nejlepší věci vzniknou pod tlakem
Kniha je důkazem, že mnohdy není důležité, kolik času na focení tvůrce má. Skoro by se dalo říci, že pokud pracuje pod tlakem a musí vytvořit snímek takzvaně na první dobrou, vede to k nejlepším výsledkům. Příkladem budiž portrét punkového výtržníka Billyho Idola. Jeho manažer domluvenou schůzku zrušil a těsně před koncertem focení potvrdil. Zika měl k dispozici jen malý digitální aparát, a tak musel improvizovat. Nakonec vznikl jednoduchý snímek, který však dokonale vystihuje zpěvákovu osobnost. Ten stojí do půl těla svlečený a pravou rukou, která zakrývá spodní část obličeje, ukazuje do prostoru. To je prostě Billy Idol tak, jak ho fanoušci znají. Přidrzlý, sebevědomý a rebelský.
Ovšem nejsilnějším dílem jsou dva černobílé portréty zpěváka Jiřího Korna. Jeho tvář je v obou případech skrytá v šerosvitu a protkaná mnoha stíny. Stává se tak napůl anonymní osobou a napůl přízrakem.
Zika nechce jít cestou banálních obrázků face to face, protože těch je plný internet. Dobře ví, že to, co hledá, tedy charisma, musí dolovat z hloubky, a ne vždy mu dotyčný dovolí to získat a veřejně ukázat.
Může se vám hodit na službě Zboží.cz: