Článek
Koncert byl rozdělen na tři části. V té první zahrál Kemel pouze s Javorským a Tichým, a kromě očekávaných i oblíbených písní o kráčejícím andělovi, naději, růži či revolveru, nezapomněl ani na ty, které plánuje na třetí album, jež by mělo vyjít příští rok na jaře. Na něm by měla být i Ryby raci, kterou písničkář označil jako adepta na titulní skladbu připravované novinky. Nicméně i z ní pozorný posluchač poznal, že autor nikterak neomezil svou posmutnělou melancholii, která v sobě skrývá jemná zrnka naděje.
Poté si užil své One Man Show Jarda Svoboda. Sedl si za harmonium a s prvními kontakty prstů s černobílými klávesami, se pohroužil do vlastního světa. Světa, ve kterém jsou slova jako sníh. Tak jemně a tiše jím zpívané texty poletovaly publiku v sále nad hlavami a lákaly lidi do krajin snění.
Mirek Kemel s kapelopu, zleva V. Javorský, M. kemel, J. Svoboda a P. tichý.
Na tuto duchovní a hudební kontemplaci navázala po přestávce část, ve které muzikanti spojili síly i emoce. Když společně za zvuků dunícího bubnu vzývali indiánské bohy ohně i země, nebo když tajuplně vyprávěli o noci a dni, které spolu jdou ruku v ruce jako pokrevní bratři, leckoho v sále muselo napadnout, že takové skladby v předvánočním čase přímo vybízejí k osobní meditaci.
Kemel sice zpíval o víře i Bohu, ale spíše v duchovní než ve striktně věroučné rovině. Navíc si dokázal uhlídat i to, aby nepůsobil na lidi příliš mentorsky.
I když mluvil o slabém člověku, plném chyb a hledajícím odpuštění, nezapomínal ani na humor. Díky němu na první pohled vážné téma dokázal často odlehčit a posunout do jemně sarkastických rovin. A hlavně, v jeho písních nepoznáte, jestli se jeho srdce kloní k tomu či onomu pánovi tam někde na nebesích. V písních Mirka Kemela je Bůh jen jeden.
Může se vám hodit na službě Zboží.cz: