Článek
Budete jedním z interpretů večera Sinatrology, jenž je prezentován jako swingová událost roku. Jaký máte ke swingu vztah?
Do České republiky přijedu poprvé na pozvání Jana Smigmatora, který za mnou přijel do Londýna a nabídl mi, abych se projektu zúčastnil. Moc mě to potěšilo, protože swing je žánr, kterému se věnuji celý život. Dnes už ho hraji po celém světě. Mám sedmičlennou kapelu, která hraje především jazz a swing. Jezdíváme například do Německa, Španělska nebo Itálie. Hrajeme i v Americe.
K hudbě jste měl vztah od dětství, ale když jste založil rodinu, šla stranou. Proč?
Nikdy jsem nevydělal žádné pořádné peníze, proto jsem se stal taxikářem, abych rodinu uživil.
Mitch Winehouse (vpravo) si se svou dcerou Amy také zazpíval.
Dnes vás kromě kapely zaměstnává především nadace Amy Winehouse Foundation, kterou jste založil po smrti své dcery. Jak funguje?
Peníze dnes získáváme především od dárců, ale jdou na ni například i peníze, jež si vydělám hraním. V Americe máme dva projekty pro znevýhodněné děti, další dva zaměřené na mladé lidi v obtížné situaci běží v Karibiku. A v Británii funguje Amyʼs Yard. Studio mé dcery se stalo prostorem, ve kterém se mohou rozvíjet mladí talentovaní hudebníci.
Pak tu je Amyʼs Place, prostor, kam mohou na čas přijít ženy, které za sebou mají odvykací léčbu a nemají kam jít. Dále stavíme hudební pokoje v dětských nemocnicích a organizujeme hudební terapie. Nejvíc se soustředíme na školní projekty ve Velké Británii. Za šest let fungování nadace jsme oslovili více než dvě stě tisíc studentů, což je velmi pozitivní.
Usnadňuje vám jméno vaší dcery komunikaci s mladými lidmi, se kterými pracujete?
Rozhodně ano, protože byla úžasná zpěvačka a všichni ji milovali. Mladí lidé, které oslovujeme, poslouchali její hudbu a to nám pomáhá je zaujmout.
Jan Smigmator (vlevo), pořadatel pražského koncertu Sinatrology, a Mitch Winehouse.
Pomáhají vám aktivity spojené s nadací vyrovnat se se ztrátou Amy?
Ano. Hudba má nesmírnou sílu, je to univerzální lék. Kdyby Izraelci a Palestinci založili společné hudební sbory, nebojovali by proti sobě. Muziku využíváme jako prostředek pomoci dětem, které trpí. Je velmi léčivá. Mně osobně v životě velmi pomohla.
Člověk se ale se smrtí dcery nikdy nevyrovná úplně. Je to, jako když se léčíte ze závislosti na těžkých drogách. Nikdy to nebude úplně dobré. Zrovna včera večer jsem ležel v posteli a bylo mi velmi smutno, stýskalo se mi. To je normální.
Oficiálně poslední písnička, kterou Amy Winehouseová natočila, byl duet s Tonym Bennettem. Byl to pro ni splněný sen?
Rozhodně ano. A i pro mě to byl splněný sen. Amy Tonyho milovala. Byl velmi milý, je to hodný člověk. Jeho rodina je zapojena v americké části naší nadace, jeho syn je jedním z jejích správců. Tony se k Amy choval úžasně. Amy od něj tehdy dostala na výběr ze šesti písní. Podívala se na ten seznam a řekla, že chce nazpívat Body and Soul.
Když se jí zeptal proč, řekla, že to je nejoblíbenější písnička jejího táty. Byl překvapený, že zná slova, protože je to jedna z písní, které už mladí příliš neznají. Ona mu řekla: Samozřejmě znám slova. Táta mi tu píseň zpívá už dvacet pět let.
Jestli měla ještě někdy nahrát nějakou písničku, tohle byla ona. Je to krásný, ale bolestný příběh.
Mitch Winehouse se hudbě věnuje od mládí.
Je to pro vás tedy její nejoblíbenější píseň?
Víte, i když jsou její písně nádherné, je pro mě velmi těžké je poslouchat. Jsou hodně názorné a otevřené. Jsou o jejím životě a problémech, se kterými se potýkala. Žádné z nich nejsou radostné. Ale Body and Soul je krásná. Vlastně ano, je má nejoblíbenější. Úžasná je také třeba píseň Donʼt Go To Strangers, kterou nazpívala s Paulem Wellerem.
Prý iniciujete vznik hraného filmu o Amy Winehouseové v Hollywoodu. Je to tak?
Zatím o něm vyjednáváme a snad by jednoho dne mohl vzniknout. Jestli ano, bude pravdivý. Dokument Amy, který o mé dceři před časem vznikl, takový není. Je zavádějící.
Lidé, kteří byli součástí jejího života v posledních čtyřech letech, v něm v podstatě nejsou. Její blízcí přátelé a rodina, ti, kteří ji neopustili, si nepřáli v něm být. Až se bude natáčet další film, chci si být jistý, že bude věrný.
Jaký máte po její smrti vztah k hudebnímu průmyslu?
Za její smrt není zodpovědný nikdo jiný, jen ona sama. Myslím, že v jejím případě to nemělo s tím prostředím co dělat. Nedávám to nikomu za vinu. Pár měsíců před vydáním jejího alba Back To Black zemřela má matka. Amy byla moc smutná, tehdy se zhroutil i můj syn. Začalo těžké období. V tutéž dobu se zpět na scéně objevil Blake, její pozdější manžel, a přivedl ji k tvrdým drogám. Nezvládla to.
Co dalšího, kromě hudby, jste měli s Amy společného?
Lásku k rodině. Pocházela z rodiny, ve které se lidé respektují. A co se hudby týká, měla dobré zázemí. Hudebníci byli i v rodině její matky Janis.
Také jsme měli silné vztahy s přáteli. Měla mnoho skvělých přátel, ale i takové, kteří od ní utekli, když byla nemocná. To se stává. A lidé, kteří od ní utekli, jsou v tom dokumentu a zapomínají se zmínit, že ji opustili. To je život. Poté, kdy se něco špatného stane, je každý chytrý.