Článek
Na scéně jste jednadvacet let, nicméně předešlé Superalbum vyšlo v roce 2011. Loni jste se přihlásili charitativním singlem Maratón s kňourem, kterým jste podpořili Movember, nyní vychází nové album. Co vás k jeho realizaci přimělo?
Pokorný: Paradoxně a rádi vystupujeme průběžně celých těch jednadvacet let. Někdy více, někdy méně, ale jsme stále aktivní. Před časem jsme si řekli, že pokud ještě někdy budeme točit nějakou desku, musí na ní být všechny skladby nové. Nakonec se to spojilo s tím, že jsme loni měli dvacet let, která jsme nechtěli slavit, protože nám to nepřišlo zajímavé. Kolem nás ale sílily hlasy, abychom k výročí nahráli novou desku, no a my se do toho dali.
Asi bychom ji stihli vydat už loni, jenže jsme při jednáních na autorská práva k použití hudby narazili. Tím se to posunulo, protože nám jejich držitelé nedali souhlas k písním, na kterých nám záleželo, a deska by bez nich pro nás nebyla kompletní.
Nakonec se to povedlo vyřídit, a tak albem připomínáme dvacet let a odehrajeme i koncerty, na kterých ty narozeniny oslavíme.
Je nějaká písnička, ke které jste svolení nedostali, a toužili jste se jí zmocnit?
Ondráček: Kdysi jsme chtěli nazpívat Wake Me Up Before You Go-Go od kapely Wham!, dokonce jsme k tomu dostali povolení. Ve studiu jsme ale zjistili, že George Michael, který byl členem té kapely, zpíval zatraceně dobře a my se mu nejsme schopni ani přiblížit. Proto jsme tu myšlenku opustili.
Jak jsme ale stárli, přestali jsme to řešit a řekli si, že by ji s námi mohl nazpívat třeba Matěj Ruppert z Monkey Business. Když loni v prosinci George Michael zemřel, napadl nás s Xindlem X slogan Nevím, jak tu buchtu zbouchnout. Text, který na jeho základě vznikl, byl vlastně takový Michaelův životní příběh.
Ti, kteří se starají o jeho pozůstalost, ale vyhlásili, že práva na skladby Wham! se budou řešit později. BBC kvůli tomu přerušila práci na dokumentu Freedom, který natáčela, a my práva také nemáme. Možná je dostaneme za dva tři roky, až se věci vyjasní.
Která jednání o poskytnutí autorských práv byla nejtěžší?
Ondráček: Ta k písni Ice Hockey Tiger (Náš Jarda Jágr), kterou v originálu zpívali Survivor pod názvem Eye Of The Tiger. Naše album se jmenuje Star Boys proto, že je i o lidech, jež máme hodně rádi. Proto se v textech objevují Hynek Čermák, J. A. R. a také Jarda Jágr.
Jednání ale byla velmi komplikovaná a táhla se, půlka členů Survivor je už koneckonců po smrti. Nakonec majitelé práv možná zabrali na to, že mají rádi hokej a třeba i Jágra, takže po mnoha striktních odmítnutích nám letos v březnu sdělili, že by to šlo. Tenkrát zrovna v NHL vyřadila Florida, za kterou hrál Jágr, Chicago, odkud jsou majitelé práv. Možná se v nich něco hnulo.
Musíte k žádosti přidat i překlad textu?
Pokorný: Ano. V minulosti stačil jen překlad textu, později byl nutný demosnímek s překladem a dnes už majitelé práv chtějí nahrávku s překladem. Je to finančně náročné, protože do dobrých studiových nahrávek je třeba investovat nemalé peníze, a když oni práva neposkytnou, všechno jde vniveč.
Hudba z vašich skladeb zní, jako by byla původní. Pracujete s originály?
Pokorný: Ne, a máme zkušenost, že by je většinou nikdo neposkytl. My se přesto snažíme, aby zvuk písniček byl stejný jako ten původní. Staré zvuky nás totiž baví, zachovávají písním atmosféru a o to nám jde. Nahráváme ve studiu uDaniela Hádla, který má svou zvukovou banku velmi bohatou. Přesto je někdy z našich požadavků a nároků docela zoufalý a všichni pak ty zvuky různě sháníme.
Největší práce je tedy s tím, aby naše verze hudebně zněly jako originál. V tom je totiž ta parodie. Kdybychom je přearanžovali, zněly by jako od nějaké plesové kapely, což nechceme.
Ondráček: Vzpomínám si, že jsme kdysi dělali skladbu dua Hapka–Horáček Dívám se dívám. V naší verzi se jmenuje Maso na guláš. Přišlo jim to vtipné a práva nám dali. Potom mi zavolal jejich zvukový inženýr Michal Pekárek a řekl, že hudební základ se natáčel v Londýně a že nám ho pošle. V tomhle případě jsme tedy točili na originál.
Podobné to bylo s Vašo Patejdlem a skladbou Voda, čo ma drží nad vodou. Vnaší verzi se jmenuje Skriňa, čo ma drží nad vodou a je také natočena na původní základ.
A nakonec nám dali i Survivor původní základ Eye of the Tiger! To by bylo hodně těžké natočit, takže thank you very much boys from Chicago…
V roce 1999 jste na albu Vypusťte Krakena vydali písničku Vinetů. To však přece byla coververze.
Pokorný: Tenkrát byl Roman někde na dovolené a slyšel tam hudbu z Vinnetoua. Nějací rakouští kluci ji natočili s rapem, takže už v tu chvíli to byla coververze, tedy předělávka původní skladby.
Největší vtip byl, že Martin Böttcher, který všechnu tu muziku pro Vinnetoua složil a v Německu je nesmírně slavný a ceněný, byl naší verzí tak nadšen, že přijel do Prahy, pokřtil nám desku a ještě nás lámal, abychom tu skladbu nahráli v němčině. Lákal nás i na to, že u něho na Mallorce, kde má dům, natočíme videoklip.
Ondráček: Pak ho napadlo, že natočíme v němčině celé album, ale to nám přišlo nevhodné. Asi bychom ho nějak nazpívali, ale problém byl s převedením humoru z našeho jazyka do německého. V něm je totiž úplně jiný, někdy zatraceně jiný. Böttcher nám přesto řekl, ať mu dáme text, že zkusí oslovit nějaké německé autory, kteří mají smysl pro humor. Výsledek ale nefungoval a my si řekli, že by to mohlo dopadnout hodně špatně, a vycouvali jsme z toho.
Nahráli jste někdy vlastní skladbu?
Ondráček: Celých jednadvacet let slýcháme, jací jsme neumětelové a příživníci, kteří si dělají slávu na slavných cizích písničkách. Navíc občas někdo přišel s tím, abychom přestali s parodiemi a udělali něco svého, ať se ukáže, co umíme. Myslím si, že nepochopili podstatu Těžkýho Pokondra, ale přesto jsme jednu vlastní natočili.
Když jsme v roce 2000 dělali s Buty píseň Maj melouna, Vítek Rotter – náš manažer, který pro Buty složil hit Nad stádem koní – přišel s tím, že má pro nás pecku. Vznikla Bublina, je na desce Ježek v peci a je naše jediná původní.
Uspěla? Ondráček: Ne a mudrlanti dospěli k závěru, že jsou stejně lepší naše parodie.
Pokorný: Bublina má atmosféru tvorby Buty, uvolněnost i hezký Vítkův text o Bublině z Rychlých šípů. Není mega vtipný, ale je milý. My tu skladbu normálně nazpívali a myslím si, že je slušná. Přijatá tehdy opravdu nebyla, nicméně na našich listopadových koncertech ji chceme zazpívat, protože ji máme rádi.
Obecně ale platí, že kdyby nám někdo nabídl nahrát album z původních písniček a třeba nám na to dal i hromadu peněz, rozhodně bychom to neudělali. Baví nás parodie, jsme mejdanová parta. Nebudeme se ve studiu trápit s tím, abychom byli dost hlubocí a dobří, když už děláme vlastní tvorbu.