Článek
Dětský svět je podstatou a největším trumfem filmu režiséra Jana Svěráka. Vyšperkovali ho klasickým svěrákovským humorem plným zjemnělé nejedovaté ironie a nedorozumění se světem dospělých. Není to však čistá komedie, přesnější by bylo označení úsměvný vzpomínkový film.
Malý Eda se po krátkém úvodu v Praze musí odstěhovat na vesnici, za války relativně bezpečné místo, kde žije pospolu s tetami, dědečkem či moudrým panem učitelem. Postupně objevuje kamarádství i zradu, přírodu a zvířata, život i smrt. Naznačen je také erotický motiv, ale tak nesměle, že erotiku Eda spíš neobjevuje, než objevuje.
Hlavní postava chlapečka je napsána skvěle a malý Alois Grec hraje kouzelně. Křehký, zpočátku naivní a ustrašený usmrkánek, se později umí i naštvat, když ho větší kluk otravuje na ulici. Hodná maminka Terezy Voříškové je jednorozměrná nezajímavá postava, o něco lépe je na tom tatínek Ondřeje Vetchého, který zápasí s několika rozpory. Na jedné straně touha vykonat něco pro vlast, na straně druhé je třeba přežít válku a v neposlední řadě i podivínského diktátora v podobě starého otce (Jan Tříska), který se narodil ještě za monarchie a v tom stylu řídí i rodinu.
Se strejdou „Vlkem“ (Oldřich Kaiser) všem zakáže mluvit, protože prý kdysi škrtil babičku. Jenže vynechá jednu část pravdy, která na situaci vrhá jiné světlo a divák ji na začátku nezná, je naznačována postupně.
V úvodu použitý pojem „střípky“ vzpomínek platí důsledně, příběh nemá silnou jednotící linii, jde opravdu o epizodky a nepodařilo se vytvořit napětí. Divák se ani nemůže moc bát, protože hlavním postavám se nic vážného stát nemůže - jinak by nemohla existovat Obecná škola, která se odehrává později. Zkrátka necítí velké drama, a je to možná dáno i tím, že tu není silná dospělá postava, schopná hlubších úvah, ať už někdo jako Igor Hnízdo nebo učitel z Vratných lahví. Pořád ale jde o hezký nostalgický film, který převyšuje český průměr.