Mirjam Landa: Doma musím mluvit česky

Ty hvězdy, co tenkrát zpívaly? Tenkrát ještě takové hvězdy nebyly. Já myslím, že i teď máme výborné obsazení. Jenom dneska se ta doba opravdu změnila a že takovéhle hvězdy dneska už ani neexistují. Když se bavíme o tom, jak jsou lidi populární nebo tak. Do všeho vstoupil internet. Představte si, že když jsme tenkrát zkoušeli Krysaře, ani internet nebyl. Dneska tady děcka v sále, když se zkouší, visí pořád na Facebooku. A tím se ty hvězdy hrozně vytratily. Každý má teď svoji hvězdu. Jsou lidi, které jsou údajně strašně známí, a já o nich v životě neslyšela. To přeci tenkrát vůbec nebylo možné. Každý přeci znal Lucku Bílou!

Ano, ano. Ježiš, ale dejte mi čtyři pět hodin a já vám budu vyprávět! Všechno je jinak. Tenkrát jsme byli naivní, hrozně nás to bavilo, ale moc životních zkušeností jsme neměli. Teď tady (v představní – pozn. red.) prodáme daleko víc detailů, které jsme tenkrát v té hře neviděli.

No právě v tom! Právě v tom, že řešíme daleko víc detailů, než jsme řešili tenkrát. Mám – řekla bych – o hodně profesionálnější cast (obsazení - pozn. red.). Mám profesionální tanečníky, což bylo moje velké přání. Tudíž budeme mít daleko složitější tance, což hodně podpoří ty písničky. Bude to rychlejší. A teď už po deseti dnech zkoušení můžu říct bude nový Krysař lehce agresivnější.

V tom celkovém podání. Nebyl to úplně původní záměr, ale protože tvoříme Krysaře s herci a tanečníky, oni si do něj taky dávají něco ze sebe. A asi je to tak, že se doba hodně změnila. Dneska je daleko víc smrti i vražd a všeho, problémů ve světě, než bylo v devadesátých letech. A to se hodně odráží, musím říct. Sama jsem z toho byla překvapená.

Tenkrát ty reakce byly jako by negativní, ale hlavně velmi hloupé, absolutně neměly žádné opodstatnění. Jak teď bude (okolí - pozn. red.) reagovat? Nevím. A je mi to celkem jedno. Já vím, že Krysař je dneska klasika. Myslím si, že se to bude hrát ještě za padesát let. I teď je neuvěřitelně aktuální. A říkám znovu, jak kdo bude reagovat, nebo co o tom budou psát, je mi opravdu jedno. Mě zajímají diváci. A jsem si jistá, že si zase svoje lidi najdeme.

Vlastně jenom tady, v Čechách. Pak na Slovensku a v Rakousku.

Ne. Já to nevím. My jsme měli možná začít počítat tenkrát. Možná by k tomu mohlo něco říci vedení divadla. Já to sama nevím. Ale hodně, hodně a hodně...

No, je to spíš, jak se říká, na motivy. Ono to úplně nevychází z té legendy. Jsou tam některé stejné postavy, ale celý smysl toho (příběhu - pozn. red.) je daleko vypracovanější, řekla bych. Nemyslím si, že by obě verze byly tak podobné.

Ne, nedozoruje novou podobu. Má ve mě plnou důvěru, to je jedna věc. A druhá věc je, že stejně na to nemá vůbec čas. Jezdí hlavně rallye. Řekla jsem mu, aby se někdy přijel podívat a on říkal: Jo, jo, někdy přijdu...

No to je právě to! Už jsme měli diskuzi, že na premiéře bude mít zrovna závody... To je taková ta situace... Říkala jsem mu, že je blbé, když nepřijde. Ale jestli bude mít závody, mám prostě smůlu. Musí pak přijít na běžné představení.

Znají ho víceméně jen z vyprávění, pak samozřejmě ty písničky. Ale dcery určitě přijdou. Už mi to slibovaly.

Ano, tenkrát jsem si texty překládala sama. Ta verze ještě někde leží, nevím, kde je, ale mám ji.

Bohužel... Já bych hrozně chtěla mluvit s dětmi německy, ale ony jsou na to hrozně negativně nastavené. Vůči němčině mají takovou averzi.

Musím.