RECENZE: Spisovatelka Irena Obermannová přesedlala na detektivku

V zapadlém městečku Vlčí Úpice se má konat simultánka, na kterou přijíždí Alice Šíma, geniální šachistka, mladá dívka s Aspergerovým syndromem. Její optikou je také celý příběh nazírán a proložen postřehy a myšlením aspergerika včetně nepochopení běžných sociálních a vztahových situací a nezvyklých reakcí na ně.

Po politickém meetingu je pod komínem nalezena mrtvá starostka města, přičemž její úmrtí policie považuje za sebevraždu. Alice je však přesvědčená, že starostku někdo zavraždil, a rozhodne se pro pátrání na vlastní pěst. Právě díky autismu nevidí nejen situace, ale ani postavy v příběhu běžně, ale trochu jinak, což posouvá vyprávění o úroveň výše.

Tvorba Obermannové je příznačná autobiografičností, důrazem na linku vztahů a poetikou, v níž si autorka jemně a citlivě hraje se slovy. Jazykových hříček je však v novince pomálu, nahradil je pravidelně se opakující motiv šachových tahů, který je nejvýraznějším poetickým motivem udržujícím text kompozičně pohromadě a navozujícím abstraktní dojem, že celé vyprávění je vlastně šachovou partií, kterou hraje Alice s neznámým vrahem.

Přestože jde o detektivku, linku romantického vztahu Obermannová zakomponovala i do ní. Nechává svou hrdinku prožít první lásku se všemi emocemi, které k ní patří. Do románu vložila také jemný a nevtíravý politický apel. V knize figuruje strana Dobré duše, jejíž skutečné dobro v příběhu ohledává a relativizuje.

Nejzajímavějším momentem knihy je ústřední hrdinka. V rámci žánru plní roli detektiva, celý svět kolem sebe vnímá jinak a staví tak čtenáře před řadu nepředpokládaných situací. Jde o jemnější typ detektivky s absencí morbidních scén, střihů do mysli maniackého vraha a situací se zhýralou postavou detektiva.

První detektivka se Obermannové nejen povedla, zároveň bylo načase po tak dlouhé řadě románů o neútěšných vztazích s muži změnit kurz. Doufejme, že touto cestou žánrového experimentu se rozhodne jít i nadále.