Nolan natočil jiný válečný film: Dunkerk

Po strhující sci-fi Interstellar se Nolan tentokrát pustil do filmového ztvárnění reality, konkrétní válečné operace. Jeho přístup je ale docela jiný, než na jaký jsme u válečných filmů zvyklí. Především v tom, že Dunkerk nemá jednoho ústředního hrdinu, jehož osobní příběh bychom sledovali v prvním plánu na pozadí válečných hrůz a utrpení, ale soustředí se právě na ony hrůzy, utrpení a boj o přežití řadových vojáků.

I když je tu několik velmi hvězdných jmen jako Tom Hardy, Mark Rylance, Cillian Murphy či Kenneth Branagh, každý z nich tvoří jen jedno kolečko v jednom ze tří příběhů, které autor paralelně sleduje: na pláži u Dunkerku, kde zástupy obklíčených vojáků čekají na smrt – nebo na zázrak –, v oblacích nad průlivem, kde krouží vojenská letadla, a na jedné malé civilní lodi.

Mezi těmito třemi příběhy se režisér pohybuje střídavě, a nikoliv jen v chronologickém pořadí, takže divákovi může trvat různě dlouho, než se přesně zorientuje.

Není to však to nejdůležitější, protože Nolanovi šlo nepochybně i o zachycení onoho všudypřítomného zmatku, který tvoří jednu z válečných hrůz – odkud přijde smrtící střela, kdy vybuchne bomba, kdo jsou ti před vámi a kolik života vám ještě zbývá…

V brilantní režii, která nedá divákovi vydechnout, pak vytváří napětí prostřednictvím úžasných záběrů, v nichž Němci jsou ti „v zádech“, takže nikdy nevidíme je, ale jen jejich zbraně a důsledky jejich počínání. Kamera snímá především detaily, a kdykoliv se pak zvedne nahoru a zabere celek, čiší z plátna hrůza války o to citelněji.

Film má minimum dialogů, nedílnou součást jeho sdělení tvoří místo toho hudba Hanse Zimmera, která podporuje napětí i tempo.

A protože tu nejsou hlavní postavy, nejsou tu ani odbočky do jejich soukromých životů, které zpravidla nechávají diváky na chvíli odpočinout od válečné vřavy a jsou tím vstřícnější vůči širšímu spektru diváků. U filmu Dunkerk si publikum, které bude asi převážně mužské, neodpočine ani na chvíli, protože film uhání pořád kupředu a zklidní se až v závěrečných chvílích u bílých útesů doverských…